The Canary

51.) "Přepadení"

Nyssa

Dorazily jsme na místo, kde jsme měly trávit daný čas tím, že budeme prohledávat okolí. Muž zde podle informací stále je a nesmí uniknout. To by otec přímo zuřil a nechci být cílem jeho zlosti. Natož Sara. A ta mne ignoruje, přehlíží a nijak se mnou nekomunikuje. A když už, tak je bezcitná a chladná. Nejtěžší bylo, že mi připomíná mou osobu před tím, než jsem ji potkala. Nyní nechápu, jak jsem mohla být taková. Jako je Ra's. Přijdu si špatná a nejen vůči něj ale i mé lásky k ní. Odložila jsem své věci a chytila ji za paži. ,,Nemůžeš mne takhle neustále přehlížet" vyřkla jsem a snažila se být tvrdá. Ale nešlo to, nedokázala jsem skrývat své pocity a bolest byla jasně znát v mém hlase. ,,Nepřehlížím tě" vytrhla se mi ze sevření a pokračovala dál ve svém pohybu vpřed. ,,Tak se mnou mluv. Jak mohu vědět co se ti prohání hlavou?" nehodlala jsem se nechat takhle odbýt. Byla ticho, nic neříkala a to mne ubíjelo. ,,No tak!" křikla jsem naštvaně proti ní a ona se otočila mým směrem. Nejdříve se nadechla k odpovědi a ve mne se vše sevřelo. Pak ale jen na prázdno vydechla a odvrátila svůj pohled jiným směrem, jako by si to rozmyslela. ,,Nemohu se na tebe spolehnout, pokud se budeš takhle dál chovat" řekla jsem narovinu a ona se zamračila. ,,Nic mi není a důvěra je stále stejná. A už to nech být!" odsekla mi a odešla pryč. Bylo mi do pláče, však potlačila jsem tyto pocity a snažila se být silná. I když mne to tak moc bodalo u srdce. Vinu a odpovědnost za tohle nesu pouze já. Jako tíha na mých bedrech, kámen na srdci. Nezbylo mi nic jiného, než se smířit s tím, že už to nikdy mezi námi nebude jako dřív...

Vysedávala jsem u okna a snažila se nemyslet na situaci před několika hodinami. Sara se vrátila, neprohodila ani slovo. Ani pohledem o mne nezavadila a ulehla. Já spát nemohla, jako už několik dní před tím. Stále si vše vyčítám, přijdu si slabá a přesto jsem to stále já. Tahle dívka mne tak rozhodila a změnila, jako ještě nikdo nikdy před tím. A přesto se v její blízkosti cítím šťastnější než kdy dřív. I když je to mezi námi nyní napjaté a ona sama jistě neví, co se vlastně stalo. Ani já jsem nečekala, že to udělám. Můj pohled létal po krásně osvětleném městě. Po chvíli jsem seskočila z okraje a vydala se dál do místnosti. Bylo naprosté ticho, že kdyby na zem spadnul špendlík, ozývalo by se to v ozvěnách. Naprostý klid však přerušila z nenadání obrovská rána. Prudce jsem se otočila a spatřila jsem muže stát u okna, na kterém se ještě před několika minutami vysedávala. Bez váhání jsem se s ním pustila do boje. Měla jsem jasně navrch, když v tom se z poza rohu vynořila Sara a on se vydal proti ní. Zkušeně se vyhýbal našim úderům. Neměla jsem ponětí o tom, co je zač a odkud přišel. Však napadlo mne, že to bude jistý muž, kterého jsme přišly hledat...