The Canary

28.) "Pohled Nekonečna"

Nyssa

Věnovala mi upřímný a dlouhý pohled. Vycítila jsem z něj napětí. Vypadala zmateně, ale zároveň jako by se o něco pokoušela. Chtěla jsem uhnout svým pohledem do strany, však nemohla jsem. Její lagunově modré oči tak krásně zářily. Jako by poslední sluneční paprsky tančily při západu jitřenky na mořské vodní hladině. Pozorovala bych ji stále, přišlo mi to tak... krásné. Zcela jsem se ponořila do jejích očí. Najednou jsem se ocitla mimo realitu a nynější čas. Létala jsem v prostoru mezi nebem a zemí. Naprosto jsem se zabrala do pohledu upřeném k ní. Po chvíli se mi však do kůže zarývalo to nekonečné ticho a tak jsem se prudce zvedla. Vypadala dosti zaskočeně. ,,Uvidíme se zítra, ano?" řekla jsem jen na rozloučení a vydala se k východu. Cítila jsem se tak zvláštně, ne sama sebou. Jako by se něco změnilo, přišla jsem si jinak než doposud. Ani nestihla nic namítnout. Jen nevěřícně a zároveň nechápavě hleděla mým směrem, dokud jsem nezmizela za dveřmi...

Celý večer jsem přemýšlela. Většinou zabraná v nekonečných myšlenkách v minulosti a budoucnosti, nikoliv v přítomnosti. Stále jsem si před sebou promítala dnešní Sařinu zkoušku a zařazení mezi Ligu stínů. Přísahu. Nemohla jsem zapomenout ten otcův pohled. Celá ta věc se Sarou je zvláštní. Otcovy proslovy bývají na hodiny dlouhé, zvláště přísahy a přijmutí do mého domova nové jedince. Méně času na učení. Nechápala jsem to, otec vypadal, jako by něčemu hodlal předejít. Jako by něco tušil, já však nemohla přijít na to co. R'as měl velice rád tajemství a nikdy se o ně nedělil, ani se mnou. Někdy mi přišlo, že mu na mne vůbec nezáleží. Možná proto, že nikdy neměl syna a své sestry jsem nikdy nepoznala. Nakonec mé myšlenky zabloudily zpět k odpoledni, kdy jsem Saru ošetřovala. Ten dlouhý pohled... Bylo to zvláštní. Nedokázala jsem to nijak významně popsat. Byla jsem převelice ráda, že zkoušku zvládla a že je prakticky zdráva. Rozumíme si, jsme věrné přítelkyně. Věřím jí. Bylo na ní cosi zvláštního, byla jiná než kdokoli odsud. Zvláštní, jedinečná. Jsem velice zvědavá, kdy dostane Sara svůj první cíl, možná ji budu moct doprovázet. Chtěla bych, už jsem nebyla venku celou věčnost. A mimo Nanda Parbat se cítím téměř bezstarostná, volná a mocná. Zde má nade mnou stále větší slovo R'as al ghúl. A Sara to bude mít těžké. Téměř netuší, jak má reagovat nebo se zachovat. Ale je chytrá a dokončení úkolu je jasné- zlo nahradit smrtí, aniž by jí v tom kdokoliv stál. Má mysl se stále upírala vpřed a myšlenku střídala další. Zanedlouho jsem však otevřela oči. Hluboká noc převzala kontrolu nad okolím. Slunce předalo vládu měsíci a jeho paprsky pronikaly do místnosti. Osvicovaly vše kolem, včetně mé osoby. Byl to překrásný pohled, však já uznala, že je načase ulehnout do vlastních loží. Vstala jsem z huňatého koberce teplých barev a přešla k posteli. Každý z nás má mělký spánek, tak, aby slyšel okolí. Případné nebezpečí a byl schopen zareagovat na svou obranu. Málo kdy však zde zavítají vetřelci. I tak jsme stále ve střehu, stráže všude na chodbách. Nanda Parbat ještě nikdo nikdy nedobyl a tak to i zůstane...