The Canary

127.) "Hrdinka v černém"

Sara

Vyčkávaly jsme v uličce v bezpečí na tátu, až dojede. ,,Hele, nikam nechoď" zamračila jsem se směrem k Laurel, když vykoukla za roh. ,,Vždyť ne" odpověděla. V tu chvíli však její hlas přerušila obrovská rána. Ihned jsem byla na nohou.

,,Pomoc! Pomozte někdo!" ozýval se zběsilý ženský hlas. ,,Zůstaň tady" ukázala jsem na vyšší blondýnku prstem a rozeběhla jsem se za křikem.

Obrovský obytný dům se ocitnul v plamenech a žena o něco málo starší než já se snažila dostat dovnitř. Plameny ji však poslaly zpátky na silnici před jejím domovem. 

,,Moje dítě!" rozplakala se zběsile a netušila, co má v tu chvíli dělat. Neváhala jsem a vyhoupla se na zamřížované okno v přízemí, následně i do vyšších pater a dovnitř.

Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se dostala do několika bytů. Musela jsem vykopnout dveře, až jsem nakonec našla svůj cíl. Můj pohled uvíznul na malé holčičce, krčící se v rohu místnosti se svým plyšovým medvídkem.

,,Tak pojď malá, půjdeme za maminkou" usmála jsem se mile. Chvíli váhala, ale poté už jen natahovala své drobné ručičky k mé osobě. Přitáhla jsem si ji do pevného objetí. ,,Tak a teď se mě drž" poručila jsem jí a ona jen mlčky přikývla.

Sotva jsem se však otočila, ozvala se další drtivá rána, která otřásla celým domem. Sotva jsem se udržela na nohou v rovnováze. Před ohněm mne může chránit oblek ligy, ale ji nikoliv.

Přesto jsem napočítala do tří a přímo se bezhlavě vrhla na chodbu. Schody se pode mnou prohýbaly pod náporem. Ladným krokem jsem se dostala až do mezipatra. To mi to ale ten nahoře nemohl nechat tak snadno, aby se prkno od podlahy nepropadlo pod mým krokem.

V jednu chvíli jsem viděla vyděšenou holčičku a v druhou úplnou tmu. Propadla jsem se do přízemí. Naštěstí se jí nic nestalo, zato já necítila levé předloktí. Snažila jsem se to ignorovat, znovu jsem popadla dívenku i s plyšáčkem a vyšla ven z hlavního vchodu.

Spočinulo na mě hned několik nevěřícných pohledů. Viděla jsem i Laurel a Quentin se ke mě vrhnul a převzal si ode mě nevinné dítě a předal jej matce. Ta byla neuvěřitelně vděčná. Já se však rozhodla vypařit. Stihla jsem akorát postřehnout mé oslovení "Canary"..

---

Sešla jsem schody do úkrytu v garážích jednoho zchátralého domu. Zde se potulovali dva muži v černých kápích a žena, brunetka a rozdávala jim úkony. Ihned postřehla mou přítomnost.

,,Co se ti stalo?!" ihned se ke mě vrhla se zděšením. Čekala jsem to, už neskrývala své pocity jako kdysi. Teď už všichni věděli, že dcera démona se zamilovala do blondýnky, která je ostudou celé ligy. 

,,Nic" odbyla jsem jí a vydala se ke stolu se zbraněmi. Nyssa pokynula asasínům, aby si hleděli svých rozkazů a nás nechali na pokoji. Tak jsme byly zase samy.

Sundala jsem si koženou bundičku a ohlédla se na docela nehezkou ránu na levé paži. ,,Tss" neodpustila jsem si. ,,Co jsi dělala?" zajímala se a donesla prostředky na vyčištění rány. Jak typické. I má tvář byla celá od špíny a špatně se mi dýchalo díky dýmu.

,,Zachraňovala jsem malou holčičku v hořícím domě, nic velkého. Trošku to bouchlo" pokrčila jsem nevinně rameny poté, co jsem byla zase po chvilce v pořádku. Převlékla jsem se zase zpátky do civilu.

,,Nic velkého.. Oh aha" protočila oči v sloup. Ignorovala jsem její poznámky. ,,Riskujeme život každý den" namítla jsem a ona už radši ani nenamítala vůbec nic. Věděla, že se mnou se hádat je zbytečné. 

Pak se na mne však usmála, její pohled byl hluboký a najednou mi zase viděla až do duše. ,,Stále někoho zachraňuješ" šeptla téměř neslyšitelně. Cosi se jí blýsklo v očích, ta známá jiskra. Vztáhla svou dlaň k mé tváři, já sebou však prudce škubla do strany a tak se vyhla jejímu doteku.

Měla jsem strach a ne z toho, že bych jí dávala naději. Ale z toho, že bych si vzpomněla na vše, co jsme zažily a uvědomila si, že mi na ní stále záleží. Na to, že mé srdce stále chce, abych se k ní vrátila. Stále.

,,Jdu na stanici, zkontrolovat Laurel a otce. Dej mi vědět, až budete mít polohu Olivera" otočila jsem se na patě a odvážně vydala zpět ke schodišti.

,,Nejdeš sama" ozvalo se za mnou tvrdohlavě a já se zastavila. Poraženecky jsem si oddychla. Nehodlala jsem jí nijak odporovat.

,,Fajn, stejně je tam chaos jistě dost velký" souhlasila jsem a nechala ji mne následovat. Nebylo to odsud nějak daleko, sotva dva bloky. Vybrala jsem to zde já a to právě z tohoto důvodu.

Podivila se nad tím, že jsem jí to nezakázala. Nejspíš se ale raději neptala, byla jen ráda, že může být stále se mnou. Nedivila jsem se jí. I mne dost chyběla její přítomnost a to nejen v boji. Bojoval rozum se srdcem a já stále upřednostňovala rozum a myšlení.

---

,,Zůstaneš tady s tátou, ano?" poručila jsem jí a Laurel přikývla. ,,Slibuješ?" optala jsem se pro jistotu. ,,Jistě Sáro" přitáhla si mne do objetí. Ještě jsem svým pohledem sjela tátu a následně jsem se otočila k východu.

,,Dostala jsem zprávu o poloze Queena. Jdeme?" optala se Nyssa hned, když jsem se objevila v jejím zorném poli. 

,,Laurel toho nesmí být součástí, nechci, aby ji ranili. I když už o mě ví" vyřkla jsem rozhodně ve chvíli, kdy se zrovna má zmíněná sestra zjevila z poza rohu. 

,,Laurel.." sotva jsem si oslovila, Nyssa se už pohotově rozmáchla jejím směrem s uspávačku. Do pár vteřin se vysoká slečna skácela k podlaze.

Má bývalá přítelkyně se vydala kolem mne k ní a zkontrolovala, zdali pádem neutrpěla nějaká zranění. Naštěstí jen spala. Její pohled zpět zabloudil ke mne. 

,,Tady bude v bezpečí a nebude se do ničeho plést" hájila své činy. Jako by mi snad všechno četla z očí, měla mě prokouknutou skrz na skrz za ta léta. Nerada si to přiznávám, ale zná mne lépe než kdokoliv jiný.

,,Nic neříkám" zakroutila jsem hlavou. ,,Tak jdeme" pobídla mne a tak jsme se připojily k mužům, čekajíc venku jen na nás. Už vidím to Oliverovo nadšení, až nás uvidí..