The Canary

75.) "Prázdno"

Nyssa

Otevřela jsem svá oční víčka a natáhla se. Když jsem se však otočila, druhá půlka postele byla prázdná. Zvedla jsem se na loktech a létala pohledem po pokoji. Naslouchala a nikde nic.

,,Saro?" optala jsem se okolí, ale nic se neozývalo, to bylo divné. Vylezla jsem z postele a přehodila přes sebe lehkou látku černého šátku. Nikde nebyla, ani v koupelně. Zděsila jsem se. Z ničeho nic ke mne kdosi vrazil, bleskově jsem sáhla po dýce.

,,Co se děje?" zajímala jsem se muže v černé kápi. Vypadal zděšeně, jako by se snad bál mé reakce. Stáhla jsem svou zbraň zpět k tělu.

,,Tak co?!" pobídla jsem jej hlasitěji a přehlížela fakt, že mou obnaženou kůži zakrývá dosti průhledná látka.

,,Ta-er al Sahfer... utekla" zajíkl se a já vyděsila k smrti. Nechápala jsem to, jak se jí to mohlo povést? A hlavně, proč by to dělala?

,,Jak to myslíš?!" křikla jsem proti němu, on se snažil působit klidně. Bál se okusit můj hněv, nedivila jsem se mu.

,,V noci ji viděli přecházet hrajice. Proklouzla nám..." šeptnul a v tu chvíli jsem jen cítila jak ve mne bublá vztek. On se raději vytratil, nedivila jsem se. Ohnal jsem se a vše co leželo na poličkách, stole či komodách letělo vzduchem do všech koutů pokoje.

Křičela jsem, přišla jsem o tu jedinou. Nechápala jsem proč a jak se to mohlo stát. Nemohla jsem to dopustit.

Po nějaké chvíli jsem se uklidnila a pohlédla na spoušť kolem sebe. Vztek nahradil smutek, lítost a samota. Bodalo mne do srdce její rozhodnutí a já absolutně netušila, kde může být.

Už mohla utéct i se svou rodinou ze Starling nebo je teprve na cestě tam. Možná už ji nikdy neuvidím, možná je nadobro pryč.

Sesunula jsem se k zemi podél zdi. Poprvé za bůh ví jak dlouho jsem se dala do pláče. Skryla jsem svou tvář do dlaní. Nevnímala jsem bolest na své kůži, kdy jsem rozbila několik předmětů a pořezala se.

Myslela jsem jen na jednu jedinou věc... Jak jen mohla...

Sara

Bylo velice těžké blížit se ke svému cíli. Liga všude měla spojence a já se všem nebezpečným místům musela vyhnout. Riskovala jsem každou minutou své odhalení. Musím překročit americké hranice, v tu chvíli budu více v bezpečí než na ráně tady v Evropě.

Musela jsem kličkovat mezi velkými městy a vyhýbat se známým tvářím. Míjela jsem vesničky a z pouští se stávala zeleň, domky pro mne docela neznámé. Svou polohu jsem přesně neznala, mířila jsem do Paříže.

Právě v tomto městě bylo mnoho davů a já se lehce ztratila. Rozhodla jsem se zde nějakou dobu zůstat, i když jsem tím riskovala ztrátu blízkých. Což bylo důvodem k mému útěku.

Stále jsem toho z části litovala, ale nemohla jsem dopustit, aby se mé rodině cokoliv stalo. Byli u mne na prvním místě, vždy a navždy.

Potlačovala jsem city k dceři démona a snažila se co nejrychleji však nejefektivněji dostat do hlavního pěsta Francie. Odtud se po několika dnech vydám do Starling city a to po několika letech, kdy jsem byla jistě prohlášena za mrtvou...