Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Nikdo nebyl ochoten vystoupit z řady. Sara vyděšeně koukala kolem sebe. Bála se kohokoliv, kdo by snad se hodlal obětovat. A dost, řekla jsem si. ,,Já" vyřkla jsem a všichni ke mne stočili pohled. I můj otec, ten z toho však radost neměl. Viděla jsem mu to na očích. Všichni jako by si najednou oddychli, však udivení ovládalo nad všemi postavami v místnosti. Zato Sara měla na tváři neutrální výraz. Nedokázala jsem vyčíst, co si myslí. Ona neudělá nic. Já jí hodlám předat vše, co v sobě mám. To by nikdo jiný neudělal. ,,Dobrá dítě. Šest měsíců" oznámil mi otec stanovený čas a já přikývla. Následně nechal všechny propustit. Mirai měl v očích zvláštní pohled. Naštvaný, ale i vyčítavý. Možná i kapku troufalý, jako by pravda neznámého vyplouvala na povrch. Nedokázala jsem to nijak popsat, však následně zmizel. Dnes odjíždí Mirai na splnění úkolu v Jižní Americe. Bude nějakou dobu pryč a tak mne jeho poznámky nemusejí nijak zajímat. Vydala jsem se ven, když v tom mne otcův hlas zastavil uprostřed kroku. ,,Al Ghar byl věrný" v místnosti jsme byli jen my dva. Já se otočila jeho směrem, však neřekla nic. Jen jsem přikývla hlavou na souhlas. Na podlaze se ještě leskla kaluž jeho krve a mne to děsilo. Byl to zvláštní pocit, jež jsem nikdy nezažila. Ano, měla jsem jisté výhrady k R'asově vraždění, ale nikdy ne tolik, abych se cítila provinile jako nyní. ,,Připravit muže s jeho schopnostmi a postavením o život je velkou ztrátou pro nás" pokračoval dál, však netušila jsem, kam tím míří. ,,Doufám, že Sara nebude tak zbabělá jako doposud. Zklamaly by jste mne obě dvě" pozvednul hlavu a povýšenecky mne pozoroval. Jeho pronikavý pohled mne vždy uváděl do rozpaků. Znovu jsem přikývla a otočila se k východu. Bylo na něm jasně znát, že Saře nevěří. Ale já ji vycvičím, předám jí kus sebe. Vše co otec naučil mne, já naučím jí. Cítila jsem ve svém nitru, že není taková, jak si myslí otec a muži v lize. Doposud jsem žena s nejvyšším postavením. Žádná se nikdy nedostala tak vysoko, pouze muži. Myslí si, že nemáme na to být jako oni. Silné, statné, odhodlané a bezvýhradně věrné. To je lež. Ukážu všem, kde je pravda. Sara je jiná a se mnou otec změní názor. Byla jsem odhodlaná dosáhnout svého cíle...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sara
Následovala jsem několik mužů ven z hlavního sálu, kde se vše sehrálo. Nikdy by mne nenapadlo, že se Nyssa přihlásí dobrovolně a přijme mne do učení. Však pravdou je, že mne zachránila. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Jsem za to však velice ráda. V hloubi duše jsem doufala, že nebude mít stejné metody jako Al Ghar. Když se všichni v černých kápích vypařili a já zůstala uprostřed chodby sama, snažila jsem se rozpomenout na cestu do svých komnat. Neměla jsem odvahu se kohokoliv ptát. Spoléhala jsem pouze na svou orientaci a paměť. Přišlo mi, že jsem se točila v kruzích, však později jsem zjistila, že to není pravda. Přimotala jsem se omylem mezi cvičení několika Asasínů a jen tak tak se vyhnula úderům. Později jsem se objevila u dveří do místnosti, kde se vše odehrálo. Vzpomněla jsem si na nebohé tělo. Nekonečný pohled, chladná kůže a krví potřísněný meč R'ase. Proběhnul mi mráz po zádech a pomalu jsem si uvědomovala jeho velikost. Postupovala jsem rychle a nakonec i běžela. Bála jsem se každého rohu a osoby v chodbách. Zanedlouho jsem spatřila známé dveře a rychle jsem se zabouchla v místnosti. Opřela jsem se o ně a pozorovala své komnaty. Prudce jsem oddechovala a lapala po dechu. Následně jsem si však uvědomila, že osud Al Ghara zřejmě čeká i mne. Nechci zemřít a být zavražděna. Sesunula jsem se podél dveří ke zdi a složila tvář do dlaní...
