The Canary

46.) "Chien na Wei"

Nyssa

Její sněhově bílé vlasy mi spadaly do obličeje. Najednou jsem netušila co říct. ,,Zaplatíš" vyřkla. Nemohla jsem se dostat z jejího sevření, nemohu riskovat zranění jedné z nás. Rozmáchla se s úmyslem mi podříznout krk a jestli něco rychle neudělám, přijdu o život rukou drahé přítelkyně. Když v tom ji ode mne někdo odtrhnul a Chien se pustila do boje s osobou, jež mne zachránila. Neměla šanci, Sara byla silnější a obratnější. Boj netrval dlouho a já se byla nucena pochválit nad svým výkonem v učení. Udeřila ji tyčí do obličeje a tak se protivnice skácela k zemi stejně jako muži po zásazích mých šípů. Už to chtěla má společnice ukončit, což jsem však nemohla dovolit. Vymrštila jsem se na nohy a rozběhla jsem se za nimi. ,,Saro!" křikla jsem a tak pohyb na poslední chvíli zastavila. Když svůj pohled stočila ke mne, viděla jsem jí na očích zuřivost, však i starost a strach. Stáhla jsem černý šátek ze svého obličeje a kápi z hlavy. Odkryla jsem tak svou identitu a doufala, že se Chiny vzdá zbraní. ,,Je přítel" řekla jsem k ní, jelikož vypadala zděšeně a nevěřícně, nechápavě. Pokývla hlavou a odstoupila od blondýnky ležící na zemi. Nabídla jsem jí pomoc a ta ji přijala. ,,Nysso" vydechla překvapeně a já se jen letmo usmála. ,,Odpusť, jsou to léta" posmutněla. ,,To nic" přikývla jsem a otočila se k Saře. ,,To je Chien na Wei, známe se z minulosti, je to dlouhá historie" vysvětlila jsem jí jen stroze na znamení, že jí to povím jindy. Ve chvilce nás obklíčilo mnoho mužů a má společnice se zalekla, jelikož jedna z hlavní zbraní se jí otírala o záda. Znám a ovládám mnoho různých jazyků, však čínština gangu mezi ně nepatří. Však po jen krátkých slovech Chiny muži své zbraně složili. Neměla jsem strach, ona by mne nikdy nenechala zabít. ,,Vítejte" usmála se nakonec a já věděla, že takhle mise bude ukončena rychle.

Naše kroky se linuly opuštěnou ulicí. Obklopovalo nás ticho noci a jen pouliční lampy svítily, občasně problikly. Na hlavní město bych netypovala noční klid. ,,Musíš tu mít hodně vysoké postavení" podotkla jsem při pohledu na to, kolik mužů ji věčně hlídá. Nyní jsme ale měly naprosté soukromí. ,,Jistě. Peking je naší ústřednou a vy jste právě objevily naší tajnou základnu" ušklíbla se falešně podrážděně. ,,To mne tedy mrzí, ale tvůj muž se zapojil do prodeje zbraní nepřátelům Ligy stínů, která jak jistě víš je mým domovem. Naším úkolem bylo jej zneškodnit a to efektivně a na jistotu" oznámila jsem jí nutnost situace. Ona ale vypadala naprosto klidně, vyrovnaně. Jediné kdy ji někdy cosi dokázalo vykolejit bylo to, že přijde o přátele. Vážila si jich nade vše, vždy jsem měla strach že jí to jednou bude osudným. ,,Ano, povšimla jsem si. Vyšlu jej ze země a jeho zámořní obchody z japonskou organizací přeruším. Máš mé slovo, nechám jej zmizet na několik let, dokud se situace neuklidní" pokývla hlavou a já souhlasila. Tohle bylo přijatelné, umí zakrývat své stopy. ,,Změnila ses" vyřkla najednou a já zbystřila. ,,V čem myslíš?" nechápala jsem její slova. ,,To netuším, ale kdysi bys mne tolik nešetřila. Vzpomínám na naše poslední setkání v Brazílii. Jsi měkčí než kdy dřív, co je to s tebou?" zajímala se starostlivě a já se zamyslela. Měla jsem strach. O sebe i o ni. ,,Nechtěla jsem ti ublížit" odbyla jsem jí jen stroze a ona se tím nadále nezabývala, i když vypadala, že by velice ráda chtěla. ,,A kdo je ta tajemná blondýnka v černém? Myslela jsem že jsi výhradně samotářská" mrkla mým směrem. Vše uvnitř mne se sevřelo, při pomyšlení na Saru. ,,Dívka, zachránila jsem ji při zpáteční cestě ze Severní Ameriky. Její loď zřejmě ztroskotala a ona by do několika málo minut zemřela. Vzala jsem ji do Nanda Parbatu a vycvičila" odpověděla jsem chladně, neměla jsem jí k tomu více co říct. Chien mne má prokouknutou a já ji. Známe se dlouhá léta. ,,Proč mám pocit, že je v tom něco víc a ty mi to tajíš?" svraštila čelo a probodla mne pronikavým pohledem, přesně tak, jak to uměla jen ona. Pouze jsem si oddychla...