The Canary

133.) "Společně"

Nyssa

Vnímala jsem pozorně celé okolí, seděla jsem v okně vysoko v budově, která se tyčila nad celým Seattlem. Milovala jsem to město, měla jsem toho s ním tolik spojeného.

Všechny ulice, lidé i život zde mi přišel tak úžasný, jedinečný a vše okolo se jen blyštilo a mělo svou krásu. Kdybych si měla vybrat místo, kde zemřít, tak by to bylo právě zde.

,,Nysso..?" ozvalo se za mými zády, já však neslyšela. Byla jsem příliš zabraná ve svých hlubokých myšlenkách. Vše okolo mne se rozplynulo.

,,Lásko,.." probral mne najednou hlas Sáry a její dotek dlaně na mém rameni. ,,Jsi v pořádku?" zajímala se, jakmile jsem k ní překvapeně vzhlédla.

,,Ano,.. jo jistě jsem" odpověděla jsem jí zmateně. Ona si sedla obkročmo na mne a obtočila své paže kolem mého krku. 

,,Stalo se něco?" zahleděla se mi do očí a starostlivě vyčkávala na mou odpověď. ,,Ne nic, jen jsem se zamyslela" usmála jsem se na ni nazpátek. A tak to dále neřešila.

,,Úžasný výhled.." vydechla úžasem, jakmile se podívala ven z okna. ,,Moc.." šeptla jsem a přikývla k souhlasu. 

Její dlaně se však pomalu začaly dobývat pod mé lehké triko černé barvy a já se ušklíbla.
,,Co? Už jsme tak dlouho nebyly mimo Nanda Parbat.." namítala a bránila své kroky. Její bříška prstů zkoumaly mé svaly a velice se mi to líbilo. A o to víc provokovat ji.

,,Vždyť nic neříkám" znovu jsem jí věnovala pobavený pohled a ona se zamračila. Mé dlaně jsem jen volně nechala na jejím pasu a cítila jsem, jak se chvěje. ,,A proč se teda na mě tak díváš?" nechápala stále. Tak jsem se v tom vyžívala.

,,A jak se dívám?" usmála jsem se troufale. ,,Heej!" zasmála se hlasitě a já se najednou vnořila pouze do jejího zvonivého smíchu, který se rozléhal po celé místnosti. Bylo to to, pro co jsem žila, pro její smích. Mou jedinou radostí a odměnou.

Poté se přitiskla ke mě a dlouze mě políbila. Její rty připomínaly nádherný semiš nebo snad hedvábí nepopsatelně vysoké ceny. Sladké jako zakázané ovoce a měkké jako bavlna.

Po chvilce se naše polibky velmi prohloubily. Svými dlaněmi jsem ji hladila po zádech a po tváři.

Když jsem uznala, že to půjde i dál, zvedla jsem se a ona obmotala své nohy okolo mého pasu. Doslova jsem si ji odnesla do postele a v tu chvíli mi to přišlo tak úžasné, jako nikdy nic jiného..

---

,, Víš, přemýšlela jsem.." začala jsem. Al Sahfer mi svým prstem malovala obrazce na břiše. Bylo to příjemné, držet ji v náručí a být šťastná spolu s ní.

,,Nad čím?" zajímala se zvědavě a vzhlédla. Váhala jsem, zdali jí to říct. Nakonec jsem podlehla citům k ní, tak jako vždy.

,,Jaké by to asi bylo, žít mimo vládu mého otce. Být normální a nemyslet jen na chladnokrevné zabíjení, mise a pravidla. Být volná spolu s tebou.." naznačila jsem a ona se zvedla na loktech, aby mi viděla lépe do očí. Na její tváři bylo znatelně vidět nepochopení, spíše překvapení.

,,Víš, někdo jako my už nemá moc naději na normální život. Ty jsi nic jiného nepoznala a já.. nenávidím své já před tou nehodou" oddychla si smutně. A měla pravdu, stejně jsem po tom moc toužila.

,,Ale přesto.. Otec stárne a nejsem jediná, kdo to vidí. Je zde déle než je lidské a já jsem uvažovala, víš? Budu Ra's, ale.." zadrhla jsem se při té myšlence.

,,Ale co?" nechápala a zahleděla se mi upřeně do očí. Nakonec jsem se rozhodla vyjít s pravdou napovrch. Ona je mi dražší než kdy byla a bude Liga Asasínů, otec a jeho dědictví.

,,Věřím ve spravedlnost ligy,.. ale díky tobě jsem zjistila, že to jde i jinak, lépe. A kdybych mohla, dala bych nám volnost. Ale jen s tebou.." dokončila jsem a ona se usmála.

,,Chtěla bys se mnou žít? I mimo ligu?" optala se nevěřícně a do očí jí vhrkly slzy. ,, Ano, Sáro. S nikým jiným, jen s tebou" přikývla jsem a ona se dala do pláče. Poté mne políbila, dlouze a vášnivě.

,,To znamená ano?" zněla má otázka poté, co se odtáhla. ,,Ano.." špitla. ,,Ano, ano, ano!" vyhrkla hned na to a hleděla mi upřeně do očí. Mé srdce najednou mělo nový smysl.

,,Miluji tě" odvětila jsem jí a setřela slzy z krásných tváří. ,,Já tebe" vydechla a znovu se přisála na mé rty. Lehla si na mé rameno a následně jsme usnuly společně v objetí se společným snem a myšlenkou na obyčejný život mimo spáry temnoty...