Dlouhý lesbický román- Kniha první..
"Už nejsem ta malá milovaná holčička. Už dávno nejsem tou dívenkou ze střední školy, co neposlouchala rodiče a tajně chodí s klukem vlastní ségry. Dospěla jsem. Stala jsem se zabijákem."
by Lucyalghul
Po několika málo týdnech, kdy jsem jen mlátila do vodní hladiny, Nyssa uznala, že je čas udělat krok dál. Ráno již nechodila meditovat po mém boku. Brala jsem to již jako samostatnou rutinu, stejně jako každý zde. Vydala jsem se do výcvikové místnosti. Jakmile jsem vešla, už zde tmavovláska byla. Když jsem však popošla k ní, zděsila jsem se. ,,Další voda?" bála jsem se, že si to s tím krokem vpřed rozmyslela. Otevřela oči a ukázala mi, že se mám usadit naproti ní. Učinila jsem tak. ,,Ano" přikývla s vážnou tváří. Poté sáhla vedle sebe pro džbánek s vařící vodou. ,,Nastav dlaň" přikázala a já moc nechápala, co má v plánu. Předložila jsem před sebe svou paži. Poupravila ji tak, abych měla dlaň nad miskou. ,,Musíš vědět, že bolest k tomu být Asasínem patří. Musíš ji umět potlačit a nevnímat ji. Bojovat do posledního dechu" třímala v dlaních džbánek. Než jsem se nadála, už mi lila vařící vodu na dlaň. ,,C-co to děláš?" nechápala jsem, však následně se vařící voda valila po mé dlani. Lekla jsem se. ,,AU!" křikla jsem zděšeně a bolestivě zároveň. Nyssa se zamračila a uchopila mou dlaň ve své. Následně ji položila do chladné misky. Bylo to příjemné. ,,Musíš to potlačit. Nevnímej bolest jak vnější tak vnitřní. Bolest je nevyhnutelná však utrpení je volba" vyřkla. Přišlo mi to nemožné a zřejmě jsem se i neuvěřeně tvářila, jelikož Nyssa nastavila dlaň a vylila trochu vařící vody na ni. Žasla jsem. Vypadala tak klidně, jako by se nic nedělo. Dostala jsem motivaci a chtěla ji napodobit. Nyssa se usmála nad mou vytrvalostí. Intervaly se prodlužovaly, však vždy jsem nechala dlaň spustit do chladu. ,,Saro, máš v sobě sílu. Zvládneš to" pobídla mne dcera démona a já přikývla. Zvedla jsem ruku a Nyssa znovu začala. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Vnímala myšlenky a nemyslela na vodu. Nevnímala jsem bolest. Zavřela jsem oči a myslela na Laurel. Matku a také otce. Létala jsem myšlenkami ve svém domově. Jsem silná, opakovala jsem si stále dokola. Po chvíli jsem oči opět otevřela. ,,Výborně" pochválila mne přítelkyně s úsměvem. Uvnitř mne se rozlil příjemný pocit úspěchu. Vřelý úsměv jsem jí oplatila.
,,Vedeš si dobře. Učíš se rychle a máš kuráž. Odvahu a také sílu. Motivaci" usmála se při tom, jak si vychutnávala svou porci rýže a zeleniny. ,,Děkuji" pokývla jsem hlavou. Od ní to bylo vzácné. Moc nechválí a když už, tak je to čest. Od někoho, jako je ona obzvlášť. Ale snažím se dělat velké kroky. Mám trpělivost, však jsem velmi cílevědomá. Kdysi by mne to ani nenapadlo, dnes mne to i začíná bavit a těším se na další pokroky. Mám radost sama ze sebe. A neřekla bych, ale jsem více v poklidu kdy než dřív. Nemám stres ani strach. Zvláštní vzhledem k tomu, co se ze mne stalo, kde jsem a co bude následovat. Zamýšlela jsem a představovala sebe jako někoho, jako Nyssa. Stala se mým vzorem a v této pevnosti jediná bližší osoba. Věřím jí. ,,Proč tak trávíš čas spolu se mnou?" napadlo mne najednou. Kromě noci spolu trávíme celé hodiny, dny. Od svítání po soumrak. Užďíbla jsem ze své porce jídla a čekala na odpověď. Docela dlouho rozmýšlela, než tak učinila. ,,Víš, do ligy jsem zatím přivedla pouze jednoho muže. Jmenuje se Al Saher. A v tobě jsem od začátku, kdy jsem tě našla, viděla něco víc. Předávám ti čistě to, co umím já. Chci, aby jsi byla silná" řekla a nastalo ticho. Zvedla jsem zrak od svého již prázdného talíře k ní. Naše pohledy se střetly a já se jen utápěla v jejích nekonečných tmavých očích...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
