The Canary

32.) "Zjištění"

Nyssa

Měla jsem už strach. Sara se už týden nevracela a ani nepodávala žádné zprávy. A otci to bylo zcela ukradené. Nemohla jsem spát, natož se pořádně soustředit. Přemýšlela jsem nad tím, co by se jí mohlo stát. Mé myšlenky se všemožně křížily a já se snažila vyhnout nejhoršímu. Však i to nakonec přišlo. Co když ji Teerovi lidi zastřelili? Nebo co když ji uvěznili? Ne to by se s ní natolik nepárali. On už měl zkušenosti s ligou a ví, že po něm otec jde. Jistě by ji nechal zabít z fleku. V tu chvíli jsem vyskočila z postele a rázným krokem se vydala k otci. Už jsem to nemohla snést a vydržet. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na to, že jistě není v bezpečí. Dohánělo mne to k slzám, ale i ke vzteku. Nejvíce k šílenství. A to ani nechápu proč. Proč se o ni tolik starám? Proč mi záleží na tom, aby byla v bezpečí po mém boku? Nechápala jsem vůbec nic, ale nyní jsem se tím nehodlala zabývat. Ignorovala jsem lidi v kápích kolem mne a jen jsem se jim snažila vyhýbat, abych do nich nevrazila. Nehodlala jsem se ještě zde utkat s někým z nich. I když by na to neměl správně žádné právo. Nebudu si proti sobě poštvávat vlastní lidi. Dveře do Sálu Lazarovy Studny byly otevřené a tak jsem bez zaklepání vešla. Ne že bych to jindy dělala. ,,Otče" oslovila jsem jej a on zbystřil. Vysedával bezstarostně na svém místě, pěkně uprostřed místnosti. Poukazovalo to tak na jeho nepřemožitelnou až nevyslovitelnou moc a sílu. I já z něj měla strach a respekt, je jen R'asem už skoro dvě století. Nijak neodpověděl, však jeho pohled se upínal přímo ke mne. Věděl o mé přítomnosti moc dobře. ,,Proč nevyšleš někoho, aby se po Ta-er al-Sahfer podíval?" nechápala jsem. Už jsem se jej na to musela optat. Chvíli se zamyslel a jen mne tupě pozoroval. Štvaly mne jeho způsoby, a to ne poprvé. Ale dnes jsem byla už velice rozzuřená. Stále jsem si ale nad tím musela lámat hlavu, jelikož jsem to nikdy před tím neřešila a nevnímala. ,,Jistě se vrátí, je nová" šeptnul jen bezpáteřně. Bylo vidět, že mezi ním a jí není něco v pořádku. Věděla jsem to už od začátku. ,,To není pravda. Kdyby se jednalo o jiného z tvých mužů, vyslal bys dávno zvěda" sykla jsem naštvaně proti němu. ,,Uvědom si s kým mluvíš, dítě. Když už si nedáváš pozor na jazyk, alespoň změň ten tón" odvětil. Ale já hodlala vzdorovat, já chci vědět co se stalo se Sarou. S dívkou, jež jsem přivedla do Ligy Stínů. ,,Dovol mi, abych vyjela za ní" řekla jsem docela klidně. Až jsem se já sama docela divila. On se zamračil. Provrtával mne pohledem a vše uvnitř mne se sevřelo do malého uzlíku. Dostala jsem strach, však stále jsem si stála za svým. Odhodlaně jsem upírala pohled k jeho očím a čekala na odpověď. Nastalo naprosté hrobové ticho, ani jsem nedýchala. Už jsem myslela, že mi to nedovolí. Bylo mi jasné, že je Sara v nebezpečí a nemohu s tím vůbec nic udělat bez jediného slova...