The Canary

21.) "Nádech Svobody"

Sara

Byla jsem nadšená, že se dostanu pryč. Já vlastně ani nevím, kde to jsem. Neviděla jsem ani zdaleka celou pevnost a ven jsem myslela, že se hned tak nedostanu. Procházely jsme chodbami Nanda Parbatu a i po čtyřech měsících mne zde nebyli schopni přijmout. Mají mne za podřadnou. Při vzpomínce na Masea vím, že nenávidí ženy v jejich řadách. Zrychlila jsem krok, abych Nyssu stíhala. Dostali jsme se k hlavní bráně. Tři muži, jež střežili jediný vchod do pevnosti, na nás nechápavě pohlédli. Nyssa jim něco rozkázala a oni přikývli. Nehnuli se z místa a jejich arogantní pohledy vůči mne také nezmizely. Měla bych si asi zvyknout, ale já nechci. Nenávidím, když se muži převyšují nad ženy. Byla jsem přesvědčená, že zkoušku zdatnosti a loajality zvládnu. Neměla jsem strach. Odvahu mi možná dodávala Nyssa, nebo jsem jen taková povahou. Nyssa vyšla ven a já ji následovala. Oslepilo mne okolní světlo a na chvíli jsem neviděla na krok. Po chvíli se mi zrak vrátil a já netušila, jestli vidím správně. Ovál mne teplý vítr a v tu chvíli mne pohltil pocit volnosti. Zavřela jsem oči. Nadechla jsem se a cítila svobodu. Tak moc mi chybělo cítit na své kůži paprsky slunce. Chtěla jsem se rozeběhnout do nekonečna. Ale byla jsem nucena vrátit se do reality. Otevřela jsem oči a vydala se za Nyssou, která mi mezitím o několik málo metrů utekla. ,,Jak se cítíš?" pousmála se, aniž by na mne pohlédla. Dobírala si mne a ani jsem se jí nedivila. ,,Skvěle" odpověděla jsem upřímně. Jí jsem neměla potřebu lhát v ničem. Věděla jsem, že by se stejně všechno o mne a mé osobě dozvěděla. Plně jsem jí důvěřovala. Okolo nás se rozkládala nekonečná kamenná poušť. Vítr roznášel prach, jež bodal do očí. Následovala jsem ji pustinou až k nějaké zřícenině. Zbytky kamenů a sloupů naznačovaly, že kdysi zde stála budova. Rozhlížela jsem se a přitom kráčela po boku Nyssy. ,,Zde se můj otec stal R'as al ghúlem" vyřkla najednou. Stočila jsem pohled k ní. ,,Utkal se se svým přítelem o toto vzácné místo. Nakonec vyhrál zvolení a byl mu předán prsten hlavy démona" vyprávěla a já užasle naslouchala. Rituály ligy mne nepřestávají fascinovat a udivovat. Vždy přijde s něčím novým a nečekaným. Chtěla jsem se vyptávat dál, ale viděla jsem jí na očích, že o tom více mluvit nechce. ,,Dobrá, ukaž co jsi se naučila" pokývla hlavou. Svou zbraň jsem tasila ke svému boku. Nyssa jen stála a vyčkávala na můj útok. Chvíli jsem rozmýšlela, jakou taktiku zvolit. Poté jsem však udělala dva rychlé kroky vpřed a rozmáchla se. Lehce můj první tah odvrátila a i další poté. Dala se do útoku ona a já měla co dělat, abych se ubránila. Okolím se ozývalo řinčení zbraní. V tom mi ale meč vypadnul z ruky, já se však nehodlala jen tak vzdát. Její ostří se jen tak tak vyhýbalo mé kůži. Vykopla jsem, ona však mou nohu chytila. Šibalsky se usmála a následně mě poslala k zemi. Utrpěla jsem tvrdý pád. Bolest projela celým mým tělem. Potlačila jsem to při vzpomínce na její slova- "Bolest je při boji nevyhnutelná. Utrpění je volba". Otočila jsem se jejím směrem. Stála nade mnou s úsměvem na tváři a podávala mi ruku. Bez váhání jsem ji přijmula a ona mi pomohla zpět na nohy..