The Canary

47.) "Přiznání"

Nyssa

,,Nevím o čem to mluvíš, Chiny" odpověděla jsem jí ve snaze přejít k jinému tématu, však tentokrát se nedala jen tak. Byla neodbytná a tvrdohlavá, stejně tak jako já či Sara. V tom jsme stejné. Někdy mi to bylo ku prospěchu, nyní však ani náhodou. Byla jsem neuvěřitelně mimo sama sebe, nervózní, vykolejená. Potily se mi dlaně a netušila jsem, kam se podívat. Nikdy mne nikdo tak nezpovídal, ani otec. ,,Nysso, přestaň mi už lhát. Změnila ses, jsi naprosto odlišná než dřív a nyní mi tajíš něco, co sama ani nevíš, zdali je pravda. Ještě nikdy jsem tě neviděla tak mimo" podotkla naprosto upřímně. Byla upřímná, řekla na vše svůj přímý názor a s nikým se nepárala. Obdivovala jsem ji v tomto ohledu. Já byla od mala učena vážit svá slova a myslet dříve, než cokoliv ze svých úst vypustím. Sklopit hlavu a věřit, že je jen R'asova vůle. ,,Nevím co na to říct" šeptla jsem jen a odvrátila pohled od ní. Zastavila se a chytila mne za paži. Donutila mne pohlednout jí přímo do očí. Na sucho jsem polkla. ,,Může za to Sara? Ubližuje ti?" vyprskla naštvaně a já jí ihned byla nucena vyvést z omylu- ,,Ne! Ale zřejmě máš pravdu, může za to ona, však jiným způspbem" sklopila jsem znovu svůj zrak k zemi a vytrhla se jí z pevného sevření. Nastalo ticho, ne na moc dlouho. V ten moment se zprudka nadechla a byla jsem zvědavá, co z ní vypadne tentokrát. ,,Tobě na ní záleží" vydechla překvapeně, jako by to snad bylo naprosto nemožné. Nijak jsem neměla v plánu reagovat. ,,A ne málo, ty..." nechala zbytek věty ve vzduchu a zřejmě čekala, že jí to vyvrátím. To jsem nemohla, byla by to lež. Až nyní, kdy to prekticky řekla nahlas mi vše docházelo. ,,Miluješ ji" šeptla téměř neslyšitelně, jen a jen ke mne. Po nějaké době jsem slabě provinile přikývla. ,,Věděla jsem, že jsi jiná" letmo se usmála. Dlouhé ticho a houstnoucí atmosféra, jež by se dala krájet, nás najednou začala pohlcovat. Ani jedna nevěděla co říct. Bylo mi to velice nepříjemné. ,,Vadí ti to?" vypadlo ze mne ani nevím jak. Pozvedla jsem oči zpět k ní a vyčkávala na odpověď. ,,Ne, jsi věrná přítelkyně a velice si tě vážím. A něco ti řeknu, musíš se tomu postavit. Jí na tobě totiž také záleží, viděla jsem jí to na očích při boji. Byla rozzuřená. A vteřinu před tím, než mne chtěla zabít, uslyšela tvůj hlas, odrazila se v nich lítost, strach o tebe a starost." řekla a usmála se. Její slova mne zahřála u srdce. ,,Děkuji" přitáhla si mne k sobě a pevně objala. ,,Není to špatné, bojuj za ni" šeptla ještě a já nepatrně přikývla. ,,Budu" odtáhla jsem se a zadívala se jí dlouze do očí. ,,Přeji ti mnoho štěstí. Snad se brzy shledáme. Sbohem Nysso" vyřkla a já se vydala na cestu do úkrytu, kde na mne již čekala Ta-er al-Sahfer...