The Canary

98.) "Zklamaní"

Sara

Oliver mne zavedl do svého doupěte v bývalé továrně svého otce a jeho nynějšího klubu Verdant. Mne osobně by zřejmě nenapadlo jej zde hledat, přišlo mi to příliš okaté.

Zadívala jsem se na jeho oblek ve vitríně a přišlo mi více než vtipné, jak jej má vystavený. Zřejmě to nebyl jeho nápad.

Vybavení této tajné skrýše bylo na docela dobré úrovni, to se muselo nechat. Zadívala jsem se na zeleně zbarvenou kápi a zavzpomínala. Byly to celé roky.

,,Zařídil sis to tady docela pěkně. Zde jsi začal osamělé tažení proti zločinu?" zajímala jsem se se slabým poveselením nad jeho způsoby.

,,Ale já nejsem sám" vyřkl právě ve chvíli kdy bouchly dveře od vchodu nad schody. Menší blondýnka s brýlemi mi přišla docela roztomilá a černoch spíše jako voják docela odstrašující. Já se však jen tak někoho nezaleknu.

,,To jsou mí přátelé, John Diggle a Felicity Smoak" představil mi je a zároveň i dalšími slovy mne. Přišlo mi to trapné, jako seznamování ve školce. Teda až na to, že jsem oficiálně několik let prohlášená za mrtvou.

,,Jsem ráda že už nejsi po smrti, tedy my se jako neznaly před tím vším, ale přesto jsem ráda" usmála se vesele blondýnka. Docela se mi zalíbila.

,,Jsi milá" odvětila jsem jí na to s troufalým úsměvem. Dále je Oliver seznamoval s naším zážitkem v jeho domě. Štvalo mě na kolik lidí tento problém rozšiřoval a nakonec mi asi nezbyde nic jiného, než říct pravdu.

,,Neboj se Sáro, my toho chlápka najdeme" vyřknul přesvědčivě Queen, vtipné však bylo, že dělal vše opačně než jsem chtěla. Vůbec jsem jej do toho neměla motat a spolčovat se s ním.

,,Ale to já právě nechci" odsekla jsem mu a složila si paže na hrudi. Všichni tři si mne překvapeně a zároveň zaskočeně prohlíželi.

,,Jak to myslíš? Proč?" nechápal a vydal se mým směrem. ,,On nešel po tobě Ollie, šel totiž po mě" odpověděla jsem mu a to jim přišlo ještě zvláštnější.

,,Říká si Al Owal, První. Olivere, je členem Ligy Asasínů" vyřkla jsem pravdu a on zkřivil svou tvář do naštvané a nechápavé grimasy.

,,Slyšel jsem o nich na turnuse. Prý existuje prastará liga zabijáků, která vraždí bez slitování a mizejí jako duchové. Myslel jsem, že jsou to jen nesmysly" vyřkl John a měl prakticky pravdu, tedy až na ty nesmysly.

,,Snažím se ti to říct, ale ty neslyšíš" trvala jsem na jeho tvrdohlavosti a sleposti vůči okolí a realitě. Tím trpěl totiž vždy. Nedokáže přiznat chybu, ať už vlastní či někoho, na kom mu záleží.

,,Tak tam jsi byla poslední roky. Tam tě učili bojovat" už si to pomalu přiznával, jelikož mu nezbylo nic jiného. Nepatřím mezi ty dobré jako on. ,,Ty jsi jednou z nich"

,,Po ztroskotání Amazo jsem vyplavala zpět na ostrov. Tam mě našel jeden z členů ligy a dovedl do Nanda Parbatu. Tam ze mě udělali to, co jsem teď." osvětlila jsem mu částečnou pravdu, avšak trvám na tom, že o Nysse vědět nemusí.

,,Tak proč se tedy nyní tak snaží, aby tě dostali?" nechápal John. Felicity vyděšeně mlčela a ani se tomu nedivím. Zaskočeni z toho byli totiž všichni tři.

,,Protože jsem utekla a z Ligy se dá odejít jen jedním způsobem" odsekla jsem mu. Kdyby zapřemýšlel, došlo by mu to samo.

,,Stále nechápu, proč jsi nechtěla vidět svou rodinu" Oliver. Někdy mi přišel jako malé dítě zaslepené vlastními mylnými představami.

,,Jsem vrah, proč myslíš, že mě Laurel nebo otec rádi uvidí?" naštvala jsem se, když v tom se ozval jeho telefon v kapse a tak zaplnil další dusno v okolí.

,,Felicity, najdi toho chlapa, já musím do věznice" odvětí svým spolupachatelům a následně se vydává pryč. Já jen sklápím hlavu nad vědomím, že jsem jej neuspěla a zklamala jej...