Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

13. Cassandra

Když jsem se dostatečně vzpamatovala z prožitého faktu, kterým je míněn noční pobyt na Baker Street, zjišťuji, že John jako správný pes odmítá opustit stanoviště, které mu bylo přiděleno pánem. Sedí ve svém křesle a střídavě pročítá noviny nebo něco dělá na notebooku.

Mně naštěstí dodala paní Hudsonová můj mobil, který k mému nadšení nevyprala a mám tedy aspoň nějakou zábavu.

„Píšete si s Mycroftem?" vzhlédne ke mně John a v jeho hlase je znát lehká obezřetnost.

Tuším, že to myslí dvojsmyslně. Jestli si s ním píšu obecně a jestli si s ním píšu právě teď.

„Teď právě ne," odpovídám na jednu variantu a mimoděk k němu zvedám zrak.

„A jindy?" ptá se i na druhou variantu.

„Občas. Ale jsme v minimálním kontaktu," řeknu mu, co chce vědět, docela mě zajímá, kam zabrousí dál, „ale teď si vlastně čtu váš blog." Usměji se na něj, taková pocta to přeci je.

„Vážně?" Johnovi se rozjasní tvář nadšením, „a co na něj říkáte?

 Očima přelétnu web, který doslova držím ve svých rukou a zadívám se zase na jeho autora.

„Líbí se mi," přiznávám popravdě, „je hodně barvitý a podrobný. Při čtení si připadám, jako bych tam vážně byla. Máte vážně talent, doktore Watsone."

Lehce se usmívám a myslím to naprosto upřímně. Nemám problém říct svůj názor. Nechválím ho jen proto, aby se přestal soustředit a já mohla zmizet. Jsem upřímná.

„Těší mě, že se vám líbí. Ale říkejte mi jen Johne," nabízí a já v duchu ochotně souhlasím. Je to kratší.

„Dobře, Johne. Tak mě zase říkejte Cassandro. Nebo Cassie, to není tak dlouhé. Záleží, jak chcete," oplácím mu stejnou mincí a doufám v kratší variantu.

Mycroft taky mohl vybrat kratší jméno. Ve Španělsku jsou i skladnější. Proč jsem ho vůbec poslouchala?

Na Johnovi je vidět, že nad variantou Cassie chvíli uvažuje. Zřejmě si dobře pamatuje, že mě tak oslovil Mycroft, což mu přijde zvláštní.

„Všimla jsem si, že často pomáháte detektiv inspektoru Lestradovi," stáčím hovor zase k jeho blogu a pryč od Mycrofta, aby neměl nutkání něco zjišťovat.

„Ano, ano. Znají se Sherlockem už asi pět let a Scotland Yardu hodně přispívá, takže...takže tak," John se pomalu ztrácí, je to roztomilé.

„Prostě detektivní poradce," shrnu to s úsměvem.

„Ano," vydechne si úlevně John, když se konečně s mou pomocí najde.

„Vlastně je to docela chytré," pokračuju, „když vám nesedí žádné povolání, zkrátka si pro sebe vymyslíte úplně nové."

John se nad mou úvahou usmívá. „Ano. A pak se ze světa stane bojiště dvou egoistických maniaků, kteří měli ten samý nápad a život je pro ně jen hra," ušklíbne se nad tím faktem a vzhlédne k oknu.

Za moment, kdy se na mě nedívá, jsem dost vděčná, protože i nepřímá zmínka o zločineckém poradci ve mně vyvolává pocit, že omdlím. Takže jsem k tomu všemu ráda, že sedím na pohovce, jinak bych sebou bezesporu sekla a možná to vzala hlavou přes konferenční stolek.

„Pravda," přitakám tiše, když polknu a John se na mě zase zaměří.

„O něm asi víte, že?" k mé smůle o něm hodlá mluvit dál.