Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

95. Mycroft

Nejsem si úplně jistý, co bych měl čekat. Nebo spíš: koho čekat. Možná by mi bylo milejší, kdyby se z letadla vyřítila stará dobrá Eileen a hodila po mně pomalu i to letadlo, protože by se jí nelíbilo, že jsem ji nechal monitorovat. Utěšujícím faktem je, že se skutečně rozhodla vrátit. Její vzkaz byl jasný: vrací se domů. Jasně tak dala najevo, že je teď pro ni Londýn domovem. Otázkou zůstává, pro koho.

Eileen byla vždycky jako oheň a voda, mísilo a přelévalo se to v ní zcela impulsivně a nahodile, proto v jednu chvíli házela věcmi a následně na to zase racionálně uvažovala. Kdo se k nám vrací, to je stále ještě záhada.

Všichni jsou jako na trní. Právě teď čekají na Baker Street, až se Eileen objeví. Zavezu ji rovnou tam. Tak to sama chtěla. Je mi jasné, že chce všem něco říct. Něco. Je jasné, co. Jak se rozhodla, jak vnímá sebe a všechno, co se kolem ní za poslední roky odehrálo. Na to jsem sám zvědav.

Kontroluji čas. Brzy bude poledne. Eileen by tady měla být během chvíle. Zařídit pro ni odvoz nebyl vůbec žádný problém. Mám značné zdroje. Opět přiletí soukromým letadlem, opět na to samé letiště. A pak rovnou na Baker Street. Občas mám pocit, jako bych se staral o druhého Sherlocka. Můžu si jen gratulovat, že Eileen není Holmesová. No, i tak se o ni stejně starám, takže je to v podstatě jedno. Udělala toho pro naši rodinu hodně a ani nemusela. K tomu všemu toho ví dost na to, aby se buď přeřekla, nebo na truc všechno řekla. Nikdy nenaznačila, zvláště před Sherlockem, že by věděla víc, než on. Ať už se čertila sebevíc, nikdy nezneužila informace, které o naší rodině má. Má srdce na správném místě. Hlavně nějaké má. To se u mě a mého bratra moc neříká. Aspoň někdo to kompenzuje.

Z dálky ke mně náhle přichází vzdálený zvuk přibližujícího se stroje. Nedívám se tím směrem. Hledím před sebe, jen pevněji stisknu deštník, jehož rukojeť svírám v obou rukou a opírám se s ním o zem. Okamžik pravdy se blíží.

Poslední dny byly velmi vypjaté už jen kvůli svatbě. Přičtěte k tomu nervozitu kvůli Eileen a je jasné, že na všechny byl naprosto žalostný pohled. Ach, ten sentiment. Příšerné. Musím poznamenat, že jsem přeci jen rád, že jsem se té „veselé" svatby neúčastnil. Spokojené jsou jistě obě strany. Nepotřeboval jsem ani vidět, jak ze sebe můj drahý bratříček dělá šaška. Naštěstí pro něj, případ vyřešil. Jinak by mu to asi hodně lidí, zejména pak doktor Watson, vyčítalo. Eileen přišla patrně o velkou zábavu, ale pochybuji, že by si to nějak zvlášť užila.

Zvuk motoru sílí a je čím dál blíž. To už otáčím hlavu po směru zvuku. Bílé letadlo je čím dál větší, jak se blíží. Poslední otázka. Poslední otázka nás všechny dělí od toho, co se doteď stalo. Jakmile bude zodpovězena, vše začne nanovo. Alespoň pro některé.

Sleduji letadlo, které pomalu přistává a pomalu zastavuje. Sám nevím, koho přesně bych měl očekávat. Odhadnout, jak bude Eileen reagovat na určité situace bylo vzhledem k jejímu impulsivnímu chování vždy těžké. Co teprve teď, když měla v hlavě takový zmatek. Čekám hned u auta, nehodlám se vystavovat palbě hned na začátku. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se z útrob letadla vyřítil tajfun a rovnou mě smetl do horoucích pekel. Opět by mi to bylo milejší, než apatická žena bez jiskry v oku, kterou jsem u ní vídával.

K mému silnému znepokojení se ale nic z toho neděje. Dveře letounu se otvírají a po schodech schází žena, ve které se opět nedá číst. To je značně znepokojující. Eileen se naučila obrnit se proti větší části našich dedukcí. Buď se připravila, nebo záměrně mátla, jako tehdy, když ji Sherlock zachránil v parku a zjistil o ní prakticky všechno. Až na to, že to všechno byla lež.