Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

79. Eileen

Všechno se vrátilo do zaběhnutých kolejí. Prakticky jsme všichni navázali tam, kde jsme skončili, než Sherlock skočil ze střechy. S tím rozdílem, že teď je tu navrch svatba.

John a Mary se budou brát. Mám z nich hroznou radost. Mary je úžasný člověk, mám ji hrozně ráda a plusové body sbírá i proto, že se dokáže vypořádat se Sherlockem. To je dle mého názoru důležitý faktor pro Johnovu budoucí ženu. Někdo, kdo by se ze Sherlocka hroutil, by nebyl dobrým životním partnerem pro doktora, který společně s detektivním poradcem řeší možné i nemožné případy. Mary dokáže Sherlocka usměrnit a občas ho i přechytračit. Skvěle spolu vychází, což se líbí nám všem, protože je aspoň klid.

Až na to, že v současné době je klid docela sporné slovo. Všechno se točí kolem svatby. Mary je skvělá v tom, že nepanikaří. Já se zatím snažím tvářit, že na jejich svatbu rozhodně půjdu, i když si tím nejsem dvakrát jistá. Sherlock se zase snaží předstírat, že to s ním vůbec nic nedělá, ale všichni víme svoje. Sherlock a svatba? No to potěš koště. Až John požádá Sherlocka, aby mu šel za svědka, nastane pořádné drama. Nepochybuju o tom, že svědkem bude zcela jistě právě Sherlock. Bude muset stát přede všemi hosty, bude muset dokonce pronést řeč a k tomu všemu se bude muset krotit, aby neurazil polovinu kostela a tu druhou rovnou nevyrazil.

Aby toho nebylo málo, mimo svatbu má problémy ještě Greg. Kromě toho, že se u něj ještě neobjevily pocity sklíčenosti z toho, že někdo se žení, zatímco jeho manželství je dávno v troskách, řeší ještě případ nějakého rodinného klanu, gangu nebo něčeho takového. A nadšením zrovna nehýří.

„To přece není možné!" Greg vztekle práská novinami o stůl.

Já, John, Mary a Greg si hovíme na Baker Street. Mary se u stolu zaobírá nějakými papíry, zjevně ohledně svatby a John sedí ve svém křesle a studuje poštu. Já jsem se elegantně rozplácla na starém gauči, civím do stropu a tvářím se hrozně důležitě, abych podpořila dojem, že mi to v hlavě šrotuje. Taková idylka. Až na Grega, který pořád přechází po pokoji sem a tam. Když kousek ode mě dopadnou na stůl noviny, otáčím k nim hlavu a těkám pohledem z novin na Grega.

„Celá Wattersovic rodina si jen tak odešla. Jen tak!" Greg divoce rozkládá rukama a zase začíná přecházet sem a tam.

Natahuju se po novinách, aniž bych měla nějakou vůli vstát, ale naštěstí na ně dosáhnu.

„Jen klid," ozývá se od stolu nezaujatě Mary. Víc ji zajímají její papíry.

„Jenže to nejde!" otáčí se na ni Greg prudce, což Mary může být jedno. Ona sedí čelem k oknu, takže Greg má výhled tak akorát na její záda.

Mimoděk kouknu po Johnovi. Gregovo rozrušení ho příliš neohromuje. Od Sherlocka je zvyklý na horší. Přesouvám se zase k novinám.

Titulek svítí hned na první straně: Policie si neví rady s gangem lupičů. Ta pasáž neví rady je zvýrazněna červeně, aby to ještě více vyniklo. No jo, noviny. Rády kazí lidem reputaci.

„Hmmm, celá rodina. Tomu se říká rodinný podnik," odtuším mimoděk. Mary ke mně se smíchem otáčí hlavu. Nezaujatě krčím rameny. Jak jinak by se to dalo nazvat?

„Příště je chytíme při činu," vzteká se dál Greg. Když už má tedy plán, proč to tak řeší? Mužské ego, že by? Nebo policejní, taky možnost.

„Můžete být, sakra, aspoň chvíli zticha?" z kuchyně se ozývá Sherlockův podrážděný hlas. Už je tam zavřený skoro dvě hodiny. Nevíme, co tam dělá a pro jistotu tam ani nechodíme.