Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

29. Cassandra

„Tak počkat, počkat, počkat. Co ta tady dělá? Já myslel, že to nehodláte vážně udělat," Andersonův hlas, který okamžitě míří na Grega stížnosti ohledně mě, nás zasahuje okamžitě, jakmile vystoupíme z auta.

Jen co ho zaregistruju, už mám migrénu. Sherlock měl pravdu. Anderson degeneruje všechny mozky ve svém bezprostředním okolí. Abych pravdu řekla, vážně nemám náladu se s ním otravovat.

„Je to mé rozhodnutí a ohledně práce mluvím vždycky vážně," zvedá Greg ruku v náznaku, že o tom už nehodlá diskutovat, „Cassandra teď pracuje s námi. Ne nastálo, ale co není, může být, takže být vámi, chovám se slušně."

Myšlenka přidat se k policii už natrvalo je sice lákavá, ale Anderson a Donovanová jsou dostatečné důvody k tomu, aby se člověk přestěhoval až na Antarktidu a i to by bylo ještě moc blízko.

Anderson se už nadechuje k nějaké moudré myšlence, kterou by tak akorát shodil sám sebe, ale Greg ho pohledem varuje, že jestli ještě řekne slovo proti, tenhle případ předává dál.

Právě jsme přijeli na Warwick Way v Pimlico, kde bylo nalezeno tělo rozplácnuté o zem.

„Co víme?" nechávám Andersona bez povšimnutí a otáčím se rovnou na Grega.

K mé smůle si slovo bere seržantka Donovanová, která mě pomocí své magie vraždí pohledem: „Tělo našla starší paní, která v tom domě bydlí. Obětí je Aaron Shaw, čtyřicet pět let, pracoval jako účetní."

Prvotní informace jsou nudné, takže raději zvedám hlavu k asi dvacetipatrové obytné budově, která se tyčí mezi pětipodlažními budovami kolem. Každý roh všech pater je prosklený, lidi asi milují rohová okna. To ve dvanáctém patře je rozbité a na malém parkovišti vedle budovy leží oběť. Docházíme k přikrytému tělu na zemi.

„Je to jasná vražda," obšťastňuje nás Anderson svou teorií. Vážně se nedivím, že ho Sherlock nemůže ani vystát.

Klekám si k tělu a odkrývám ho.

„Podle čeho soudíte?" ptám se nevzrušeně našeho génia.

Anderson si povýšeně odfrkává: „Copak to nevidíte? Poloha těla jasně ukazuje, že ho někdo z toho okna vystrčil. Sebevrazi neskáčou pozadu."

Vy byste to určitě zvládl, přepadá mě okamžitě jízlivá myšlenka.

„Sherlock měl pravdu, Andersone. Váš intelekt skutečně přesahuje hranice," chválím ho s velmi jasnou ironií v hlase, zatímco ohlížím tělo.

„Vážně?" Anderson se dme pýchou tak moc, div neexploduje.

„Jo, přesahuje hranice lidského chápání," neznatelně přikyvuji.

Anderson se div nezačne naparovat přede všemi přítomnými.

„Ani ten nejomezenější člověk by nedokázal pochopit, jak je možné, že jste tak neskutečný imbecil," dokončuju svou úžasnou myšlenku a Andersonův naditý výraz se právě vypařil.

„Máš něco?" jasný signál pro Grega, že s hypotézou místního klauna nesouhlasím. Už je vycvičený od Sherlocka.

Měla jsem sice v plánu dát Andersonovi druhou šanci, když svůj první dojem tak zanedbal, ale má snaha mi vydržela asi dvě minuty. On je vážně neskutečný trouba. Nechci přebírat Sherlockovy manýry, ale na Andersona musí mít zákonitě každý stejný názor. Ale výjimka potvrzuje pravidlo, proto s ním Donovanová spí. Tohle jde absolutně mimo mé chápání. Slepá není, tak je asi pitomá.