Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

3. Cassandra

Dostat se do Goringu nebude nic těžkého. My ženy máme spoustu možností. Nejsme tak slabé, jak se zdáme. Nicolas Peterson je typický obchodník: tučné konto, spousta zahraničních cest, luxusní značky a hlavně vysoké ego. Takový chlap si bude vždycky fandit. Takže jeho ego bude největší slabina. To musím jít nakupovat.

,,Ashley, pohni, jdeme nakupovat," volám z chodby před dveřmi malého bytu.

Ty se vzápětí bleskově otevírají, jako by za nimi Ashley stála celou dobu. To je celá ona. Na slova jako nakupování, peníze, nebo kreditka slyší jako na zavolanou.

,,A hádám, že ne za svoje," mrkla na mě svýma velkýma očima a přitom se potutelně usmívala.

S nevzrušeným výrazem jsem pokrčila rameny: ,,Potvrzuji."

Ashley se rozesmála: ,,Říkám ti, že tě to jednou přivede do maléru." Netváří se ale, že by jí to nějak bránilo toho využít.

,,Dokud nemusíš za nové hadry platit ze svého, nestěžuješ si," houkla jsem ještě za ní, když se vracela do útrob bytu pro kabelku.

,,Nerada bych viděla kámošku za mřížemi. Uvědomuješ si, co by to s tebou udělalo? Po týdnu bys vypadala tak o pět let starší," konstatovala Ashley s vykulenýma očima, zatímco zamykala.

To je jí taky podobné. Vzhled je pro ni její vizitka. Často mi vytýká, že ona sama se o sebe musí neustále starat, aby ráno nevypadala jako zombie, ale já se o sebe skoro nestarám a přitom vypadám, jako bych vyšla z maskérny předních stylistů a maskérů. Přehání. Já jsem po ránu taky zombie, kdo by nebyl. Ale neřeším to.

,,Jsem ráda, že ti ze všeho nejvíce záleží na tom, aby netrpěla má pleť," se smíchem jsem ji objala jednou rukou kolem ramen a sešli jsme po schodech dolů na ulici.

,,Takže..." začala Ashley opatrně ,,co to bude dneska?"

Chvíli jsem mlčela. ,,Černé šaty, bez ozdob, krajek, čehokoliv. Prostě úplně obyčejné," stručně vyjadřuji svou představu.

,,Bože, zase černá? Holka, ty bys vypadala jako modelka i v plátěném pytli, proč pořád černá? Zkusila jsi někdy i jinou barvu? Třeba ohnivě rudou? Víš, jak bys vypadala?" Ashley spustila svou obvyklou sadu výtek.

Raději jsem jí hned skočila do řeči: ,,Jo, jako levná koketa z ulice. Černá je nenápadná. A vůbec, co ti tolik vadí na mé oblíbené barvě?"

Ashley protáhla obličej a úplně jsem na ní viděla, jak má chuť vypláznout na mě jazyk. ,,Vůbec nic, teda pokud nejdeš zrovna na pohřeb," opáčila kriticky.

Střelila jsem po ní tvrdým pohledem.

Zahanbeně sklopila hlavu: ,,Promiň, já to tak nemyslela. Jen říkám, že ten smutek nemusíš ukazovat i oblečením. Jsi hezká holka, můžeš se trochu ukázat."

Ashley by se předváděla pořád. Je mým pravým opakem, ale protiklady se prý přitahují. Jak jinak by zrovna ona mohla být mou nejbližší kamarádkou? Věčně veselá, společenská, nadšená do všeho, co zrovna dělá.

,,Neomlouvej se," odpověděla jsem, když jsem se probrala ze svých myšlenek, ,,já oblečením nic neukazuju. Černá je prostě nejspolehlivější barva. Jsi nenápadná."

Ashley je ale ten typ, který nechápe, proč by měla být žena nenápadná, pokud tedy zrovna nemá 130 kg.

,,Když myslíš," opáčila a už zjevně ztratila chuť mi domlouvat. Tohle vždycky vyhraju.