Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

34. Mycroft

„Změňte exteriér, nikdo to nesmí najít a přesuňte to k našim přátelům. Musí to být v bezpečí," rozdávám poslední instrukce neschopným pitomcům, kteří si nedokáží zapamatovat jeden snadný úkol. Koho to vůbec zaměstnáváme za neschopné idioty?

Bez meškání ukončuji hovor, nemám co k tomu víc dodat.

„Ale to né," zakláním hlavu a zničeně úpím, když se ozve velmi známý lomoz z chodby, který mého bratra provází vždy, když musí nutně vletět do mé kanceláře jako hotové tornádo.

„Máme nějaký týden bratrských sešlostí?" obracím se ve své židli ke dveřím, kde se skutečně zjevuje Sherlock.

V tom musí mít prsty zase Cassandra. Co mu zase řekla? Nemůže ho pořád popichovat, pak to odnáším já.

„Musíš nás dostat na ten charitativní ples, který se koná za tři dny v Royal Albert Hall," vypaluje na mě okamžitě a přechází mou jízlivou poznámku.

To je jasné znamení toho, že se něco děje. Něco skutečně velkého, jinak by mi to Sherlock vrátil. Tak jako někdo musí mít vždy poslední slovo, můj bratříček musí mít vždy poslední pichlavou poznámku.

„Vskutku?" bez náznaku jakéhokoliv nadšení nebo čehosi jiného, čemu se říkají emoce, se pohodlně zavrtím ve své židli, pokládám ruce na její opěrky a s uvolněným výrazem sleduji Sherlocka.

Ten zatím doputoval až k mému stolu a naklání se přes něj. Asi tím chce podtrhnout naléhavost situace. Zatím nevím, proč by mu mělo tak říkajíc hořet za patami.

„Odkdy tebe zajímá charita nebo nedejbože ples ve škraboškách?" zcela s klidem se do něj zase strefuji, cítím, že mám skvělou příležitost. Je tak popuzený, že je to ten nejvhodnější okamžik k mému vítězství.

„To mě skutečně nezajímá, ale zajímá mě, že se zase objevil Moriarty a naplánoval si pro mě další hru, která má tentokrát skončit smrtí jednoho ze šesti velvyslanců, kteří se toho plesu účastní. A jsem si jistý, že bys nerad, aby na britské půdě zastřelili zástupce jiné země," Sherlock mě okamžitě bombarduje novými zprávami a můj klid se velmi rychle vytrácí. Můj sebejistý výraz se v mžiku mění na značně znepokojený.

„Říkáš, že je zpátky?" ujišťuji se ještě jednou o jeho slovech.

„Ano, nechal mi pod mostem mrtvolu s krvavým vzkazem a skoro bych řekl poetickou pozvánkou na ten bál," ozřejmuje mi Sherlock další skutečnosti.

Zmínka o nějaké mrtvole mě značně zneklidňuje. Přepadá mě stísněný pocit, že by to mohla být Cassandra, ale to okamžitě zavrhuji. To by Sherlock vyváděl mnohem víc a k tomu všemu je Cassandra v bezpečí. Nic jí nehrozí. Ale mohlo by, když je Moriarty znovu na scéně. Měla by se stáhnout zase do ústraní, než se mu podaří ji najít.

„Kde zase lítáš?" Sherlock mě nevybíravě vrací zase do reality.

Byl jsem příliš zamyšlený, jistě za tím zase něco začne hledat. Už tak je dost nervózní z toho, že neví nic nového o Cassandře.

„Co udělal tentokrát?" vzdychám.

„Tak si to shrňme," Sherlock už zase zahazuje jakoukoliv vážnost a začíná se kolem promenádovat jako primadona, „aby upoutal pozornost, zabil jednu ženu, Ashley Bakerovou, čirou náhodou kamarádku Cassie. Na jejích pažích se vyřádil jako krvavý Piccasso se zprávou, že chce mě a nechal u ní v podstatě celý popis toho, kde a co se chystá udělat. Musím zjistit, kterého velvyslance chce zabít a zabránit mu v tom, jinak prý zabije někoho z mých blízkých."