Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

15. Lestrade

Nemám tušení, proč Sherlock dělá z dalšího místa činu veřejnou show a tahá tam i ženu podezřelou z jiné vraždy. Já to asi ani nechci vědět. Kdybych se měl snažit pochopit Sherlocka, zblázním se z toho. A nebyl bych sám. Vím, že Sherlock je svérázný, ale kvůli kontrole dotáhnout podezřelou na místo další vraždy? Copak si z minulé zkušenosti se ženou neodnesl žádné poučení? V konečném důsledku to nejvíc zavaří mně, jestli se zase něco stane. A už to možná i udělal.

Já se na ni nedíval jako na svou budoucí ženu! Tedy, nepopírám, že je krásná, ale utekla policii i Sherlockovi a pořád je podezřelá z vraždy, ať si Sherlock říká, co chce.

Na místo činu dorazíme do půl hodiny. Sherlock podle svého typického zvyku jede taxíkem, tradičně je s ním John, za kterého jsem rád, protože nebýt jeho, už bych jich Sherlockovi pár natáhl. A k těm dvěma je ještě třeba připočítat Cassandru. Jediné štěstí, že je to můj případ, jinak by takovou sebranku na místo činu ani nepustili. Už tak mě čeká dost problémů. Sejdeme se tam všichni a k tomu ještě žena na útěku.

Zastavuju u podzemky, vylézám z auta a čekám, až se objeví naše nové úderné trio.

Během dvou minut Sherlock vystupuje z taxíku. „Co je tak zajímavého na druhořadé vraždě, že potřebujete mou pomoc?" rozhlíží se kolem a nechápe, proč tady vůbec je.

„Buď rád aspoň za něco," syčí na něj John potichu.

Jako poslední z útrob auta vylézá Cassandra. Hned při prvním pohledu, když je konečně venku, je jasné, že to tady zná, což Sherlock vědět nemůže, protože si jí moc nevšímá. Jestli tohle podle něj znamená mít někoho na očích, pak je slepý. Cassandra zachytává můj pohled a nepatrně se pousměje.

„No, myslím, že vás to bude zajímat," otáčím se na Sherlocka, „u oběti se našel diář Nicolase Petersona. A byl v něm vzkaz."

Při těch slovech Sherlock ožívá a nasazuje ten svůj skoro až úchylný výraz radosti z nové spojitosti.

„Ano, to mě velmi zajímá," potvrzuje mi to, co jsem stejně už věděl.

„Tak pojďte," pobízím je a míříme do podzemky.

„Tělo našli asi před hodinou. Jak už jsem řekl, je to muž kolem třiceti let, žádné doklady, takže nevíme, kdo to je. Zabila ho střelná rána do hlavy, ale podle předběžného zkoumání dostal ten chudák ještě před smrtí pořádně do těla. Vrah do něj ani nemusel střílet, oběť by bezpochyby zemřela na následky zranění. Není to moc hezký pohled," poskytuji většinu z toho, co zatím máme k dispozici, ještě před tím, než se před námi objeví místo činu obehnané policejní páskou. 

S poslední větou se spíše instinktivně otáčím na Cassandru. Nevím sice, kdo přesně je, ale žena by takový pohled nemusela vydržet. Ale když jí nevadila ani mrtvola v hotelu, kdo ví.

Ta si mého pohledu všímá, ale než se stačí sama obhájit, Sherlock to udělá za ni: „Ona to zvládne."

S povzdechem nadzvedávám policejní pásku, aby mohli projít.

„Tak počkat, počkat. Co tady dělá, šéfe? K tomuhle ho přece nepotřebujeme," kde se vzala, tu se vzala, seržant Donovanová je tu jako na koni a to se jí nikdo ani neprosil. Já na jejich hádky vážně nemám náladu.

„Zdravím, Sally. Jak to jde s Andersonem?" Sherlock si zakládá ruce za zády a jako by mimoděk začíná zase prudit.

„Sklapni, úchyle," uzemní ho Donovanová, zatímco já mám chuť je oba zavřít na samotku.