Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

5. Cassandra

Možná té slečně pošlu děkovný dopis. Kdyby se tam nezjevila jako horlivá pokojská, z toho pokoje bych vyšla jedině v poutech. Což zrovna nemám zapotřebí. Jakmile jsem ji uslyšela, doufala jsem, že nastane obecně předpokládaná reakce, když žena vidí mrtvolu. Panika. Měla jsem štěstí, zpanikařila. Dále bylo třeba, aby znesnadnila postup Sherlocku Holmesovi. Děkuju nebesům, že to vyšlo.

Sbíhala jsem schody jako divá, ale jakmile jsem vběhla do haly, padla jsem do náruče přímo....policii! Pokud noviny neklamou, byl to asi sám velký detektiv inspektor Lestrade. Takže otázka: jak se zbavit policie, když utíkáte z místa činu jako smyslů zbavená? Vsadit vše na paniku.

,,Hou, hou, co je to, kdo jste?" zazněly první otázky, když jsem do něj vrazila.

Hezky popořadě: jako první hysterický záchvat. Zaryla jsem mu nehty pravé ruky do paže a druhou jsem protínala vzduch směrem ke schodům.

,,Tam, tam!" řvala jsem jako smyslů zbavená, ,,tam nahoře! Mrt-mrtvý muž! On tam...pořád tam je! Vrah!" Ječela jsem jako pomatená a div jsem s ním nesmýkala po podlaze.

,,No dobře, dobře. Jen se uklidněte, hlavně klid, všechno bude v pořádku," chlácholení otřepanými frázemi.

Kdybych byla skutečně vyjevená pokojská, jak by mi to asi pomohlo? Jen klid, bude to dobré, tomu muži zase vdechnu život. No vážně, jen si to představte. Takhle to totiž vyznívá.

,,Odveďte ji do auta a postarejte se o ni, utrpěla těžký šok," detektiv inspektor mě předal někomu jinému a ten mě s dalšími slovy útěchy vedl do auta.

Já ale nechtěla do policejního auta, zrovna tam ne. Zalezla jsem na zadní sedadlo. Policista se otočil zády k autu a se založenýma rukama pozoroval vchod do hotelu. Přesunula jsem se na vedlejší sedadlo a opatrně otevřela dveře. Na zavírání nebyl čas ani příležitost, takže se dodatečně omlouvám, pokud vám auto ukradl někdo přímo pod nosem. Sundala jsem boty a přeběhla na protější chodník. I ty nizoučké podpatky by při běhu nadělaly moc velký randál. Odvázala jsem zástěru a nechala ji na místě. Ještě jsem se ohlédla za hotelem, který se topil v policejním světle a už jsem se ponořila do tmy.

Takže teď mířím k sobě domů, už v botech, nutno podotknout a jsem naštvaná na celý svět. Můj jediný přístup k tomu prstenu je teď mrtvý. Proč zemřel a kdo ho zabil? No, proč zemřel není tak těžká otázka. Když kupčíte se starožitnostmi na nebezpečných místech, riziko kulky v hrudi je doslova hmatatelné.

Vytahuju pozvánku na aukci, kterou jsem u něj vzala. A k čemu? K ničemu. Peníze na vydražení nemám a takový obnos ani nikomu jen tak nevezmu. Tak co teď? Přijít na aukci, pokochat se a smutně koukat, který šťastlivec získá prsten i s celým setem? A pak ho zkusit ukrást? To nevyjde a ani mi to nepomůže.

S podobnými myšlenkami se plahočím domů. Snažím se to brát oklikou co nejdelší trasou, kdyby se čirou náhodou stalo, že mě někdo sleduje. Má Petersonova smrt něco společného s tím prstenem? A co tam vůbec dovedlo Sherlocka Holmese? To je asi největší překážka. Celou dobu, co se tiše skrývám v Londýně, se mu vyhýbám a doteď se mi dařilo nenavést ho na sebe. A teď? Přišil mi vraždu. Asi. Ale našel mě nad mrtvým tělem, takže logicky mě na pokoji nenechá. Sbohem, můj klide. Sherlock Holmes se vraždy nevzdá, ani osob s ní spojenou. Jen tiše úpím. Co teď?

Pro začátek se doplazit domů, což se mi taky po nějaké době konečně podaří. Okamžitě shazuju černé šaty. Co nejdříve se jich musím zbavit, ale teď chci jedině horkou vanu. Londýnský chlad se člověku zažere pod kůži, zvlášť večer, když na sobě nemáte nic moc teplého.

Během deseti minut je vana napuštěná a já se konečně nořím do toho horka. Slastný pocit. Ale stále musím přemýšlet.

Nicolas Peterson je mrtvý, byl zastřelen. Sherlock Holmes. Zajímal se o Nicolase Petersona, šel k němu na hotel a našel ho tam mrtvého. Spolu se mnou, jak se skláním nad jeho nehybným tělem. A zavolal policii. Takže teď už se o to zajímá i detektiv inspektor Lestrade a já mám za zadkem rovnou Scotland Yard. Proč se všechno nejhorší, co se mohlo stát, stalo? A k tomu dohromady?

Začíná mě přepadat těžká deprese. Vyvíjelo se to tak slibně a teď z toho mám akorát mrtvolu na krku a jediného detektivního poradce na světě spolu se Scotland Yardem za zadkem. To je jako začátek hodně špatného vtipu.

Jak se říká, nejlepší je se na problém vyspat. A to taky udělám. Jen co si pořádně užiju to slastné horko. A to potrvá. Z vany se člověku dostává vždycky tak těžko.