Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

26. Cassandra

Jsem docela v šoku, že Mycroft souhlasil s tím, abych se zase oficiálně vrátila do světa a k tomu se ještě stýkala s jeho bratrem a Johnem. Nevím, jestli v sobě sváděl nějaký vnitřní boj mezi svým egem a snahou vše kontrolovat, ale mělo to pozitivní výsledek.

Jak se dalo očekávat, Mycroft neměl nejmenší problém s vyřízením veškerých průkazů, záznamů, účtů a jiných věcí, které by mě zase vrátily do systému. Vždycky jsem doufala, že až se to stane, budu už konečně vystupovat sama za sebe a ne jako někdo jiný, ale zatím se musím spokojit s tím, co mám. Mou svobodu by mi mohl získat zpátky Sherlock a někde ve skrytu duše věřím, že se mu to jednou podaří, ale to jsou zatím jen bláhové sny, které jsou v nedohlednu. V tuhle chvíli se můžu kochat falešným průkazem totožnosti, dokonce i kreditkou a na vrch ještě řidičákem. Tolik dokladů jsem snad nikdy neměla. Možná ještě jako malá jsem měla průkazku do knihovny, ale to není zas tak světoborné.

To, z čeho mám vážně velkou radost, je něco tak banálního, ale pro mě to má velký význam – můžu si zařídit nový byt do posledních detailů. Sbohem, holé stěny. Sbohem, nejnutnější výbavo. I když nade mnou stále visí Damoklův meč, užívám si to. Můžu chodit po ulici, jak se mi zlíbí, v jakoukoliv dobu. Nemusím si shánět podporu v kapsách cizích kabátů. V podstatě jsem sice stále vězeň, ale už celou věčnost jsem se necítila takhle svobodná.

„Nemusel jste mi pomáhat," podávám inspektoru Lestradovi z kufru jeho auta jednu z krabic, kde mám nějaké nejnutnější krámy.

„To nestojí za řeč. Je to to nejmenší," mává inspektor rukou a přebírá krabici. Já beru druhou. Moc jich není, takže to půjde rychle.

Vydáváme se společně ke vchodu a nahoru do druhého patra. Můj nový byt. Mám z něho o to větší radost, protože tak nějak cítím, že tady se zdržím hodně dlouhou dobu. Pokud mi tady někdo nehodí bombu, nehnu se odtud do jiného.

„Moc toho nemáte," konstatuje inspektor podle dvou beden, které už jsou v bytě a dalších pěti, které jsou ještě v autě. Pár věcí jsem převezla už sama a něco možná dokoupím. Naštěstí je to napůl vybavený byt, takže pohovku, postel a nějaké skříně kupovat nemusím.

„Když jste věčně v pohybu, moc toho nemáte," krčím rameny a u dveří bytu pokládám krabici na zem a otevírám.

„Snad se konečně zdržíte trochu déle," povzbuzuje mě inspektor a já se na něj s úsměvem ohlížím.

Nečekala bych, že mi bude pomáhat zrovna inspektor Scotland Yardu. Policii jsem se vždycky vyhýbala a teď mi jeden z nich pomáhá se stěhováním. Život je zvláštní.

Vstupuji do bytu a už asi po desáté si užívám ten pocit. Není to sice nic velkého, ale je větší, než můj předešlý. Lehce se to podobá Baker Street. Dva pokoje, obývák, kuchyně a koupelna. Jen rozmístění je jiné a všechny místnosti jsou na jednom patře. Dvě ložnice a oddělená kuchyně, to je ten největší luxus, jaký jsem kdy měla.

„Nechte to zase u dveří," kývu směrem ke krabicím vedle dveří a tu svou pokládám k těm ostatním.

„Snad vám to tady zase někdo nerozmlátí," inspektor se rozhlíží po bytě, jen co má ruce zase volné.

„Doufám," přikývnu souhlasně. Mám za sebou Sherlocka Holmese i Scotland Yard, tak doufám, že k tomu skutečně nedojde.

„Děkuju za pomoc," otáčím se s úsměvem na inspektora, když máme po chvíli všechno vyneseno.

„To byla přece samozřejmost," mávne nad tím rukou.

Jestli si to vážně myslí, pak je asi z jiného světa. Polovina chlapů by možná šla raději do hospody nebo koukala na zápas a ženská ať si dělá, co chce.