Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

108. Eileen

Už několik dní se pokouším vzpomínku na Magnussena vytěsnit z hlavy. Bezúspěšně. Ať toho člověka potká kdokoliv, tísnivý pocit a neklid ho už neopustí.

To setkání mě pořádně rozhodilo. Teprve později mi došla spojitost mezi tím, co mi řekl Magnussen a tím, co řekl Sebastian o něm. Když se na někoho Magnussen zaměří, zjistí si o něm všechno. O mně už ten člověk všechno nejspíš věděl. To znamená, že se na mě už zaměřil?

Tahle hypotéza je značně děsivá a stojí mě opravdu hodně sil, abych na sobě nedala nic znát. Naštěstí mám dlouholetou praxi v přetvářce, takže mi to nedělá až takový problém. Jistě, Sherlock by mě určitě prokoukl, ale s ním se už několik týdnů nevídám, takže mi to může být jedno. Když chci oblbnout Mycrofta, prostě se zase čertím a schovávám se za ironií a jízlivostí. To on rád, takže se mě vždycky raději snaží co nejrychleji zbavit, aby nemusel poslouchat mé poznámky. Zbytek už se mi daří oblbnout snadno. John není tolik všímavý, takže tam mi to problém nedělá. Mary se na mě sice občas kouká stylem, jako by věděla, že mě něco trápí, ale k mé úlevě to nijak nekomentuje. Myslela jsem, že předstírat klid před Gregem bude asi nejsnadnější, no opak je pravdou. Má mě už tak prokouknutou, že se pokaždé přeptá, jestli jsem skutečně v pořádku nebo jestli se něco děje. Dává mi hodně práce přesvědčit ho, že je všechno fajn a ani pak se netváří, že by mi to věřil.

„Je to skvělé. Vážně skvělé. Prostě skvělé," John těká očima ze mě na Grega a už asi dvě minuty opakuje pořád to samé dokola. Trochu se to v něm bije. Na jednu stranu z nás dvou má radost, na tu druhou to v něm kvůli Sherlockovi ještě pořád vře.

S Mary jsem se usadila na pohovce u nich doma v obýváku a Mary se jako správná budoucí maminka rozhodla zapojit do výběru dětské výbavičky taky mě. Ne, že by potřebovala další názor, spíš jen převahu nad Johnem. Ten se usadil v křesle vedle toho, kde zase sedí Greg a trávíme společné víkendové odpoledne rozdělení hezky na dvě části. Já s Mary jsme zabrané do dupaček, kočárků, postýlek a jiných věcí pro miminka a John s Gregem řeší tak nějak všechno, co se namane.

„To už si říkal, zlato," Mary s úsměvem vzhlédne k Johnovi a jako on opakuje to, co poslední dvě minuty říká pořád ona.

„Já vím," přikyvuje John, „jen říkám, že je to skvělé." Johnovi asi nevadí, že se pořád opakuje.

Potutelně se na Grega usmívám. I on se tím dobře baví.

„Vidíš, tenhle se mi líbí," Mary v tu ránu zabodává prst do katalogu na jeden z kočárků, „ale Johnovi přijde moc velký."

„Je moc velký," potvrzuje její slova sám manžel a nastávající otec.

Studuju tmavý kočárek, který by klidně vystačil i na dvě děti. „Pokud nečekáte dvojčata nebo jednoho pořádného cvalíka, tak asi je docela velký," přikláním se na Johnovu stranu.

„Eileen," Mary mě naoko naštvaně plácá po paži, „ty máš být na mé straně."

Omluvně krčím rameny: „Když on je vážně moc velký."

Jasně, jsem tady pro znásobení ženské síly, jenže v tomhle má pravdu zrovna John. Nebudu doporučovat nic, co by přišlo vniveč.

„Líbí se mi," Mary se nenechává rozhodit a prosazuje si svou. To je celá ona. Občas si říkám, kdo v téhle domácnosti nosí kalhoty.

„I Sherlock by mi dal za pravdu," ohání se John argumentem, který by měl patrně převážit nad každým.

„To bys ho musel nejdřív vidět," ohrazuje se Mary nezaujatě a svou pozornost věnuje katalogu.