Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

28. Mycroft

Cassandra je už víc jak týden zase ve světě a ještě se nic nestalo. To je vážně pozitivní zpráva. Čekal jsem, že jakmile se tak stane, najdou ji a začne válka, ale stále je ticho. Za což jsem vážně rád. Nestrávil jsem víc jak dva roky jejím ukrýváním jen proto, aby to všechno při nejlepší příležitosti odvál vítr.

„Čím jsem si zasloužil tu poctu? Stalo se něco mimořádného nebo se mám obávat, že tě přepadly nějaké bratrské manýry a hodláš praktikovat pravidelné schůzky?" jsem lehce zmaten, když se Sherlock přiřítí ke mně do kanceláře.

Dělá to jen vzácně a abych řekl pravdu, když už to udělá, ve skrytu duše mě to děsí. Na to, že toho pro něj tolik dělám, nám ty vzájemné vztahy moc nejdou.

„Tak kdo to je?" útočí okamžitě Sherlock a to ještě ani není pořádně uvnitř.

„Kdo je kdo?" dožaduji se upřesnění, i když přesně vím, o kom mluví. Ale kromě toho, že mu nic neřeknu, mu to nic ani nedám zadarmo.

„Nedělej, že nevíš, o kom mluvím," podezírá mě správně Sherlock a vypaluje do mě pohledem minimálně kráter.

„Ach tak, ty myslíš svou novou kamarádku," tvářím se, jako by mi to došlo až teď a ne hned, jen co se zjevil ve dveřích.

„Nech si ty ironické poznámky a řekni, co víš. A bude toho hodně," odsekává Sherlock.

Je na něm vidět, že nemá náladu na kličkování. Asi mu zase Cassandra něco velmi taktně sdělila a on to už zase nemůže rozdýchat. Bál jsem se, že jakmile se Cassandra začne zdržovat po boku mého bratra, bude ji to stát život, ale v současné situaci mám pocit, že to bude právě naopak a Sherlocka trefí z ní. Možná jsme je k sobě měli pustit už dávno. Třeba by se Sherlock poučil.

„Už zase Cassandra řekla něco, co se týkalo tebe a bylo to tak naprosto přesné, že tě to dopálilo a popíral jsi, že by to byla pravda?" ozřejmuji zcela jasný důvod jeho návštěvy.

Asi si o tom s Cassandrou budu muset promluvit. Jestli mi bude zajišťovat příliš početné schůzky tohoto druhu, zase ji vymažu a pošlu jinam.

„Nech si to, Mycrofte. Neangažoval by ses v tom, kdyby to nebylo nějak důležité. Nevěřím, že je to jen kvůli tomu, že její rodina má nějakou šílenou minulost protkanou státní zradou, KGB a nějakým zaprodáním," na Sherlockovi je jasně vidět, jak je naštvaný, že mu něco uniká. Bohužel pro něj, může být jen naštvaný, víc s tím nezmůže.

„Čemu si věříš  je mi docela jedno," odpovídám bez většího zájmu, ale ve skutečnosti mi to jedno není.

To mu ale také říct nemohu. Pro Sherlocka a jeho okolí je Cassandra přesně tím, co řekla při své první návštěvě Baker Street.

„Nepovídej," odsekává Sherlock naštvaně.

Je jako výbušnina. Stačí jeden nepatrný pohyb a exploduje. A přibere k tomu ještě půlku Londýna.

„Copak nejsi rád, že ji máš pod dohledem? O to ti přece už od začátku šlo," vynáším na světlo jeho nedávné záměry.

„Šlo mi o odpovědi a ty stále nemám," Sherlock rázuje po místnosti sem a tam. Skoro jako bych viděl Cassandru.

„Jak frustrující," pronáším s hranou chápavostí jeho stavu.

Sherlock se zastavuje a vrhá na mě nevraživý pohled. Je tak popudlivý. Nejhorší je, když nemá odpovědi a něco mu uniká. Něco velkého, jak s oblibou zdůrazňuje.

„Ty už zase nemáš žádný případ, viď, Sherlocku," skoro mu to vyčítám, že je to jeho chyba. V podstatě možná i je. Je hrozně vybíravý.