Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

68. Eileen

Ztráta milovaného člověka bolí. A ta bolest nikdy nezmizí. Jenom se trochu stáhne, ale už navždy v člověku zůstane. Čas rány nehojí. Člověk se je jen naučí maskovat. Na to, že já jsem se musela maskovat skoro celý život, tuhle bolest skrýt nedokážu. Ani po dvou letech se mi to nedaří.

Dva roky. Patnáct let na útěku mi přišlo jako lusknutí prsty. Dva roky bez Sherlocka mi přijdou jako věčnost. Každý den se, od rána do večera, nesnesitelně pomalu táhne. Vždycky se najde něco, co mi spolehlivě připomene to, že tady není. Noviny píšou o utonulém muži. Já vidím možný případ pro Sherlocka. Krádež vzácného diamantu v luxusním klenotnictví. Já zase vidím případ pro Sherlocka. Neuběhne den, abych aspoň jednou nepotkala nějakého bezdomovce. Opět v tom vidím Sherlocka a jeho síť bezdomovců po celém Londýně. Díky tomu mě tehdy našel. Zachránil mě před kulkou, i když mi málem rozbil hlavu. Jak moc bych si přála, abych se mohla jednoho zarostlého člověka zeptat, kde je Sherlock a on by mě k němu nakonec dovedl. Jenže odpověď na tuhle otázku by mě dovedla pokaždé na to samé místo. K černému, lesklému náhrobnímu kameni na hřbitově s jediným jménem. Sherlock Holmes.

Jistě, já nezemřela. Ale něco ve mně ano. První půl rok po jeho smrti pro mě nebyl vůbec snadný. Těžké deprese, probdělé noci, nechuť ke všemu, ať už to bylo jídlo nebo snaha o společenský život. Ani svět venku mi to neulehčil. Po událostech, které skončily Sherlockovou sebevraždou, kterou si doslova vynutil můj bratr, se všechno začalo řešit a rozebírat. Nakonec byl Sherlock očištěn. Jako kdyby to snad něčemu mohlo pomoci. K tomu všemu se už ani nedalo tajit to, kdo jsem já. Moriartyho sestra. Sestra toho, kdo dovedl Sherlocka Holmese k sebevraždě. Doslova přes noc jsem se stala další senzací. Všichni novináři chtěli vědět cokoliv o mně, o Jimovi, o mém vztahu se Sherlockem, o mých vazbách se Scotland Yardem. Ano, teď už jsem oficiálně Eileen Moriarty. S takovým jménem se nežilo snadno ani tehdy, natož pak teď.

Nebýt jednoho jediného člověka, asi bych se sama vrhla z nějaké střechy. Mycroft mi rozhodně nepomohl. Ne, že by nechtěl, jen jsem mu k tomu nedala příležitost. Lhal mi. Lhal všem. Zaprodal Sherlocka, a proto to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Pomohl mi Greg. Dokázal, že pokud u někoho najdu zájem, porozumění a pravdu, tak jedině u něj. Mycroft by mi najal někoho na utěšení, protože tohle není jeho obor, ale Greg se snažil udělat cokoliv, aby mě znovu vrátil do života. Vzal mě k sobě a dohlížel na mě. Moc jsem sice nespolupracovala, ale on to nevzdal. Vytáhl mě zase na nohy. Tedy, aspoň tolik, co to šlo. Sice neházím nadšené úsměvy do všech stran, ale jsem schopná sama přežít den, aniž by mě někdo musel hlídat. Mycrofta jsem velmi neochotně vzala na milost, ale vyhýbám se mu, co to jde. Pokud to není vyloženě nutné, nevyhledávám ho.

Sherlock Holmes zbaven všech obvinění.

Znechuceně převracím stránku v novinách, která už zase všechno překrucuje. Noviny se zásadním způsobem zasadily o jeho smrt. Je to jeden velký odpad.

„Promiňte, smím si přisednout?" z přemýšlení mě vytrhává mužský hlas. Zvedám k dotyčnému hlavu.

Kavárna se během hodiny, co tady sedím, docela naplnila. Před mým stolkem, na kterém pořád ještě trůní polovina mé nevypité kávy, stojí vysoký muž se strništěm, vlasy mu odstávají do všech stran a dívá se na mě s nějak moc velkým nadšením. Aspoň někdo má důvod se smát.

„Proč ne," odbývám ho chladně, aniž bych mu oplatila jeho nadšení. K tomu nemám důvod.

Přestávám si ho všímat a vracím se k novinám. Vlastně v nich ani nečtu, jen převracím stránky a možná si leda tak prohlížím obrázky. Ty kecy, které píšou, ať už jsou o čemkoliv, mě nezajímají. Bohužel, narazit v novinách na Sherlocka je až příliš snadné.