Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

65. Lestrade

„Musíme ho zatknout, šéfe. Nejde jen o tenhle případ, ale o všechny, na kterých se podílel," Donovanová už do mě zase hustí ty svoje kecy.

Ježiši, co si o tom má člověk myslet? Na první vyzvání Sherlock nereagoval, takže teď musíme za vrchním komisařem a to bude ještě horší. Prý je to hra. Fotka, jak Sherlocka odvádí v poutech k výslechu, je prý další krok. Možná to je hra, ale pravidla policie jsou jasná. Jestli přijde rozkaz, jestli přijde zatykač, už s tím nic nezmůžu. Pak už to nebude hra, ale skutečnost. Panebože, malá holka zařve a Donovanová s Andersonem se toho hned chytají. No tak dokázal najít místo, kde je drželi, jen s pomocí šlápoty. Je to Sherlock, ten tohle umí.

„Musíme zvážit všechny možnosti," přidává se Anderson, vždy spolehlivý spojenec, pokud se jedná o očerňování Sherlocka.

Nevěřím tomu. To nemůže být pravda. Ano, Sherlock je výstřední, často se chová jako idiot, ale není vrah ani únosce. Za celých pět let, co ho znám, nebyl důvod ho z ničeho podezřívat. Až teď se něco objeví a všichni se toho chytají. Jak to mám říct Eileen? Bože, s takovou je v koncích i ona. Zatím si na ni nikdo nevzpomněl, ale pokud se ukáže, bude zle. Donovanová se určitě chytne i toho, že ona taky může být...vinná. Neměla ji ráda už od začátku, jen proto, že ji přivedl Sherlock. K tomu všemu jsou teď ti dva spolu nebo jak to vůbec mají a do toho je ještě Moriartyho sestra. Ani pro ni to nevypadá vůbec dobře. Měla by se zase stáhnout do ústraní. Teď měla chvíli pokoj. Obávám se, že teď ho hodně dlouho mít nebude. Bojím se o ni. Celé to skončí špatně.

„Uvidíme," odbývám je oba najednou a mířím s nimi do kanceláře vrchního komisaře. To bude...ani nevím, jak to nazvat. Milé to určitě nebude.

„Sherlock Holmes?" začíná vrchní komisař a pomalu si sedá za stůl. Ty velké brýle jsou jako pěst na oko. Celkově mu ale ladí k jeho stejně velkému tělu.

„Ano, pane," přitakávám.

Donovanová a Anderson nesmí chybět. Samozřejmě. Postávají jen kousek od židle, na které sedím a jen vyčkávají, kdy budou moci něčím přispět.

„To je ten, jak byl v novinách? Myslel jsem, že je soukromé očko," vážně výstižná definice od vrchního komisaře. Čekal bych víc.

Rád bych k tomu něco řekl, ale komisař pokračuje: „My jsme se s ním radili, to se mi snažíte říct?"

K tomu můžu jen přikývnout.

„Ale na žádných případech nepracoval, že ne?" dokončuje komisař svou myšlenku. No, teď je to hop nebo trop.

„Na dvou, třech," pokouším se to nějak obejít. Jenže to je přesně ta chvíle, na kterou vyčkávají dva komplicové po mé levici.

„Pfff. Dvaceti, třiceti," Anderson si nenechává ujít možnost, aby všechno, i Sherlocka, nepotopil. Už ale nemá na to, aby to řekl komisaři do očí a zbaběle civí do země.

„Cože?" komisař je značně šokovaný. No, nedivím se.

„Nejsem jediný policista, který to dělal..." pokouším se o nějakou obhajobu, ale moc úspěchů neslavím.

„Sklapněte!" zvedá komisař varovně prst do vzduchu, „detektiv-amatér dostal přístup k nejrůznějším utajeným informacím? A teď je v případu podezřelý?"

Už mi nezbývá moc protiargumentů: „Při vší úctě..."

„Vy jste úplný kretén, Lestrade!" schytávám to od něj naplno, „okamžitě běžte a zatkněte ho! Dělejte!"

Bez milosti nás vyhazuje z kanceláře. Co nám zbývá, než se klidit? Do háje se vším!

„Jste na sebe pyšní?" nedá mi to, musím se ptát hned, co vyjdeme z kanceláře a ti dva se až příliš ochotně vydávají pryč.

„Co když nejde jen o tenhle případ? Co když nám tohle provedl úplně pokaždý?" Anderson rozladěně šermuje rukama.

Co teď? Beru kabát a ještě v rychlosti vytáčím Johnovo číslo. Rozkazy plnit musím, ale aspoň jim dám vědět. Tohle neskončí dobře. Jedou tam všichni. Všichni se budou předhánět v tom, kdo Sherlockovi nasadí pouta. Do háje! Ale říct to budu muset já. To já budu muset říct: Sherlocku Holmesi, zatýkám vás pro podezření z únosu a ublížení na zdraví. Můžu se jen modlit, aby tam nebyla Eileen. Nesmí u toho být. Nesmí to vidět. Ji nikdo nesmí vidět.

Zbytečně se modlím, aby tohle byl jen špatný sen.