Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

42. Mycroft

„Říkal jsem ti, aby ses o ni postaral, ne, aby jí nějaký šílenec málem rozdrtil ruku," jestli si Sherlock myslí, že mu tohle jen tak projde, tak se vážně plete. Řekl jsem to přeci dost jasně.

„Moriarty je přesnější," prohodí Sherlock se zjevným nezájmem o mě.

„Jakže?" dožaduji se vysvětlení.

Musíme asi na ulici před bratrovým bytem vypadat velmi zvláštně, ale s Cassandrou už se mi mluvit nepodaří. Stále je zamčená v koupelně, ale neutekla, na to tam dělá až příliš velký kravál. Sherlock si s ní užije ještě spoustu zábavy. Takhle naštvanou jsem ji neviděl už dlouho. Ale třeba mu to prospěje. Potřebuje někoho, kdo mu všechno nedá zadarmo jako náš drahý John. Ten je příliš...měkký. Cassandra je od rány, to jsme se před chvílí přesvědčili na vlastní kůži. Věcmi neházela už dlouho. Skoro by nás všechny dostala do nemocnice.

„Slyšel jsi. Moriarty," odvětí nevzrušeně Sherlock.

„To už ale opravdu nemyslíš vážně!" tahle informace mě rozhodně nenechává v klidu. Výborně, už zním jako Cassandra.

Sherlock přechází ze svého klidného výrazu na ten zkoumavý. Už zase to dělá.

„Přiznání je polehčující okolnost," pronáší něco, co bych u něj tedy skutečně nečekal.

S mírným zmatením na něj pohlédnu: „Cože?"

Sherlock nevýznamně krčí rameny: „Říká se to. Nebylo by ti lépe, kdybys konečně vyklopil, co s Cassandrou tolik tajíte?" Skutečně toho nenechá.

„Neodbíhej od tématu, Sherlocku. Já chci vědět, jak jsi mohl dopustit, že Moriarty jí málem rozmačkal ruku, když jsi ji měl na starost," viním z toho přímo jeho. Ano, viním. Měl se o ni postarat, sám jsem mu to řekl, než odjeli. Nedokáže splnit ani jednu jedinou věc.

„Co já vím. Měla tančit s francouzským velvyslancem, ne s Moriartym," Sherlock dělá, jako by to nebylo nic mimořádného. Podle mě je to ale dost mimořádné, zvlášť v téhle chvíli, když o ní její bratr ví a snaží se ji využít. To samozřejmě svému bratrovi říct nemůžu.

„Nedělej, že to není nic vážného," výhružně na něj syčím, „mohl ji klidně zabít a ty to víš. On je schopný všeho."

„Ale nezabil, takže není co řešit," odbývá mě nezaujatě Sherlock.

Nevěřím vlastním uším. Pár hodin tomu ji zběsile hledal před halou, jestli jí něco není a teď tady dělá, že ho skutečnost ohledně jejího setkání s Moriartym vůbec neznepokojuje.

„Nech už toho, Sherlocku. A nemysli si, že nikdo nevidí, jak ti na ní záleží. Nedělám to sice rád, ale tady je to pro ni momentálně nejbezpečnější. Tak se snaž," tak nějak přiškrceně křičím, aby náhodou někdo neslyšel něco, co by neměl.

„Záleží? Co prosím?" Sherlock opětovně dělá nechápavého. Tohle mu nevěří nikdo.

Než ho stačím shodit nějakou faktickou poznámkou, kousek od nás se na chodníku něco rozbíjí. Oba dva se otáčíme tím směrem a sledujeme rozprsknuté sklo. Společně zvedáme hlavy vzhůru s cílem zjistit, co to má znamenat. Netrvá nám to vůbec dlouho.

„Už jsem je našla," Cassandra se vyklání z okna a usmívá se jako neviňátko.

Se Sherlockem se na sebe zmateně díváme. Tohle má znamenat co? V tu chvíli se o chodník rozbíjí další sklo, tentokrát mnohem blíž. Opět zvedáme hlavy ke Cassandře. Ta si zaujatě prohlíží zkumavku, kterou převrací v ruce.