Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

76. Eileen

Jako solný sloup stojím před dveřmi, na kterých je nad mohutným klepadlem přibito číslo 221B. Už asi deset minut se rozhoduju, jestli vstoupit, či nevstoupit. Mary říkala, že John šel za Sherlockem, takže jeden z nich, možná i oba, mě bezpochyby sledují z okna a klepou si na čelo. Vypadám jako nerozhodný klient. Musím se ale přesvědčit na vlastní oči, že je John v pořádku.

Koho Sherlockův návrat probudil, že se rozhodl zaútočit na něj přes jeho nejlepšího přítele? Ano, osobně si myslím, že ten útok byl mířen proti Sherlockovi. Otázkou ale je, kdo to všechno zosnoval. Máme tady dalšího šílence, který si chce se Sherlockem hrát. Myslím, že detektivní poradce by byl skvělý marketingový tah pro vývojářské firmy, které dnešní mládež zásobují počítačovými hrami. Hlavní hrdina, který nikdy neprohrává a všechno a všechny prokoukne. To by byl hit. Místo pitomých myšlenek bych asi měla konečně něco udělat.

Jako první mám chuť opřít se čelem o dveře a spát. Celé ulici na očích, v tom ruchu a shonu. Asi bych usnula i zavěšená za vrtulník, který by se mnou kroužil nad Londýnem. Včera večer jsem šla sice ze hřbitova rovnou domů, ale o spánek jsem nezakopla ani omylem. Přemýšlím, že bych měla na chvíli odjet. Vrátit se po svých stopách, naposledy se ohlédnout do minulosti a uzavřít ji. Začít znovu. To můžu udělat jedině tehdy, až si v současnosti postavím pevné základy a vyřeším to, co se děje právě teď. Takže ano, musím si promluvit se Sherlockem. Vyřešit to. Taky by to chtělo aspoň malé usmíření s Mycroftem. Ono vlastně v žádném z těch případů nejde o usmiřování. Jen si je třeba to všechno vyříkat.

Je třeba říct, že jsem se nevypravila rovnou na Baker Street. Nejdřív jsem si chtěla zjistit, co všechno se stalo. Mycroft a Sherlock nejsou jediní, kdo si umí získávat informace.

Johna někdo unesl a u Kostela svatého Jakuba Menší nad ním nechal zapálit táborák. Guy Fawkes Night, oblíbený svátek, kdy se každý těší z ohňostrojů a pálení panáků v nadživotní velikosti, kteří mají představovat Guye Fawkese. Anglický katolík. No, od jeho dob se toho zas tolik nezměnilo. I dneska si každý podobné zájmy ospravedlňuje vírou. Kdo ví, kolik lidí už třeba pod takovými panáky shořelo. Ten, koho napadlo zrovna tohle, je vážně...magor. Upálení je jedna z možných verzí, jak někoho zabít, ale mě by ani ve snu nenapadlo strčit někoho zrovna pod toho panáka. A to jsem, prosím, Jimova sestra.

Už je pozdě odpoledne a dostala jsem asi pět zpráv od Grega, jestli jsem v pořádku a jestli už něco vím. Neodpovídám. To bych se musela přiznat, že jsem se půl dne plahočila Londýnem, z čehož jsem část času investovala do získávání informací a ten zbytek času jsem se přemlouvala, abych dokopala ten svůj zadek na Baker Street. Kdyby něco, vybil se mi mobil. Taková výmluva spolehlivě zabere. Umím být přesvědčivá.

Dobře, jestli ne teď, tak už nikdy. Natahuju se po kouli u dveří, ale než se jí stačím vůbec dotknout, sama od sebe se otáčí. Ozývá se cvaknutí, dveře se otevírají a...

„Drahoušku, vás jsem už dlouho neviděla!" paní Hudsonová se rozzáří doslova jako sluníčko a se širokým úsměvem na mně visí pohledem. Tak, to bychom měli. Teď se odtud nehnu, protože tahle milá domácí mě ani nepustí.

„Zdravím, paní Hudsonová," pokouším se taky vykouzlit na svém obličeji něco na bázi úsměvu.

„Jen pojďte, pojďte dál," vybízí mě paní Hudsonová a než stačím byť jen přikývnout, chytá mě za paži a táhne mě dovnitř, „chtěla jsem sice vynést smetí, ale to prozatím počká." No, tak si teď nějaké smetí přitáhne dovnitř.

Poslušně, bez protestů, jdu za ní. Odpor je marný. Vdova po drogovém dealerovi se špatnou kyčlí je lepší věznitel, než samotný Sherlock a jeho pouta. Plánovala jsem jít po schodech nahoru, ale to se neslučuje s plány paní Hudsonové, která mě tahá rovnou k sobě do bytu.