120. Epilog

611 27 8
                                    


Nový začátek. Eileen si tohle říkávala často. Novým začátkem pro ni byl život po Jimově smrti, pak zase přišla na přetřes jiná tajemství z její minulosti, která byla skrytá i jí a ona se s tím musela nějak poprat a? Zase to pro ni byl nový začátek. Jenže teď je to jiné. Tehdy většina věcí zůstávala při starém. Teď už ne. Teď se hodně věcí změní.

Eileen odstoupila od svého malířského stojanu, kam se zase uchýlila navzdory tomu, že se kolem ní povalovala hromada krabic, jejichž obsah bylo nutno uložit na nová místa. Okusovala špičku štětce, nakláněla hlavu ze strany na stranu a přemítala, jak pokračovat. Stála tam jen v šortkách a staré košili, která pamatovala lepší časy. Bosou nohou podupávala o podlahu. Svůj malířský koutek si zřídila na tom samém místě, kde na něj byla zvyklá ze svého starého bytu – v rohu obýváku. Nevadilo jí to, ale přesto se už těšila, až dojde na Gregova slova. Slíbil jí, že jakmile najdou něco většího, zařídí jí její vlastní ateliér a nebude se muset schovávat v rohu. Prozatím jí ale roh v Gregově bytě vyhovoval. Eileen běhala od jedné činnosti ke druhé, takže se otočila na patě a vzdychla nad tou hromadou krabic. Bohužel, všechno to byly její krabice. Stěhování je vždycky o nervy. Ještě horší je to tehdy, když se stěhuje ona. Pořád musí dělat všechno najednou. Sklouzla pohledem ke krabici kousek od ní, kterou vybalovala předtím, než ji zase zlákaly její barvy. Své malířské náčiní si vybalila jako první a všechno najednou. V tom byl asi ten problém. Měla to udělat jako poslední. Teď bude vždycky odbíhat od nedodělané práce, aby mohla několik hodin malovat. Byla ztracený případ. V tuhle chvíli si ale přála jediné – aby se vrátil Greg. Ano, stýskalo se jí, ale zcela sobecky momentálně nechtěla Grega ale to, co měl přinést.

Jakoby ho snad v myšlenkách zavolala domů, uslyšela chrastění klíčů v zámku. Ve vteřině odložila štětec a zamířila ke dveřím. „Ty už zase maluješ." zkonstatoval Greg, jakmile se před ním objevila. „Jak jsi to poznal?" zeptala se Eileen, ale příliš ji to nezajímalo. Pohledem se upínala k tašce v Gregově ruce. „S tou tmavou šmouhou přes tvář vypadáš jako Indián." ozřejmil jí, jak ji odhalil, ale Eileen jeho slovům nevěnovala přílišnou pozornost. Došla až k němu, ale místo nějakého objetí nebo polibku na uvítanou se pokoušela dostat do nákupní tašky. „Hledáš něco?" škádlil ji. „Svou jedinou životní lásku." zabručela Eileen s hlavou skoro ponořenou v tašce. „On je ještě někdo jiný?" Greg pobaveně vrtěl hlavou. Tohle byla za poslední týdny jejich běžná debata. „Čokoládová zmrzlina je vždycky jen jedna jediná." Eileen se šťastným úsměvem vylovila kelímek zmrzliny z tašky. Zbytek věcí ji nezajímal. Musela si přiznat, že Gregovi náleží plusové body za to, že koupil kelímek, ke kterému je i lžička, takže cestu do kuchyně si mohla ušetřit. Okamžitě vylovila lžičku z toho odporného obalu, který přiškvařili ke kelímku. Otočila se a zamířila zpět do obýváku. Cestou zbavila svůj kelímek svého největšího nepřítele – víčka – a s chutí se mohla pustit do té dobroty. Greg v rychlosti pověsil kabát na věšák a s pobaveným úsměvem ji následoval.

Eileen se zastavila uprostřed obýváku a rozhlížela se kolem. Proč to všechno vybalovat? Brzo si najdou něco většího, aby se tam všichni vlezli a zase by to musela všechno balit. Takhle to má před připravené. Greg došel až k ní a zezadu ji objal. „Nebyla jsi to náhodou ty, kdo říkal, že ta slova o přejídání se v těhotenství kvůli tomu, že se jí za dva, jsou jen kecy a není to pravda?" vtiskl jí pusu na tvář a hladil ji po jejím rostoucím bříšku. Na Eileen už nějakou dobu bylo poznat, že jí pod srdcem roste nový život. V pátém měsíci je to očividné. „Jo, jenže já jím za tři a to zcela mění situaci." odpověděla vážně Eileen a dál se věnovala své zmrzlině. Tohle nehodlala prožít jako rozumná nastávající matka, i když to měla v plánu. Chutě si zkrátka nedají říct.

Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)Kde žijí příběhy. Začni objevovat