Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

39. Sherlock

Francouzského velvyslance přenechávám Cassie a sám se zaměřuji na toho amerického. Cassandra má jako žena mnohem větší šance uspět u Francouze, přirozeně. Mně se s ním otravovat nechce. Najít amerického velvyslance není tak těžké, horší bude najít Johna. Nějak se mi z očí ztratili všichni. Cassie by ale neměla být tak těžko k nalezení, její smaragdové šaty tady docela září mezi tou záplavou černé. Rudá by možná byla lepší ukazatel, ale s tím si poradím. Zatraceně, nad čím to zase přemýšlím?

Zatímco se procházím v bezprostřední blízkosti amerického velvyslance, podaří se mi do někoho vrazit.

„Zatraceně, Sherlocku, dávej pozor," John si okamžitě rovná motýlka. Zřejmě se mu pořád nezdá. Měl si koupit ten zavázaný, bylo by to pro něj snadnější.

„Máš něco?" zakládám si ruce za zády a rozhlížím se kolem.

„No, muži mají hodně možností, kam schovat zbraň. Pokud to bude někdo šikovný nebo někdo, koho instruoval sám Moriarty, bude to těžké. Pochybuju, že se tady ten střelec bude promenádovat kolem a mávat zbraní nad hlavou," dělí se se mnou John o trefné postřehy.

Dalších několik minut s Johnem vyplňujeme výměnou názorů ohledně možných podezřelých a výběrem, zda je lepší Francouz nebo Američan. Popravdě, není tady moc vodítek, podle kterých by se dal určit cíl. Jak říkám, přijde mi to celé zvláštní. Neúplné, nedomyšlené.

„Sherlocku!" z blízkého okolí slyším Cassandřin hlas.

Okamžitě se obracím směrem, odkud ji slyším. Naléhavost jí čtu z očí i z výrazu.

„Johne," uvědomuji ho hned a spěšně se prodírám za Cassandrou.

Než se k ní ale stačím dostat, zábavu v plném proudu utne výstřel. Otáčím se po zvuku. Většina hostů se okamžitě vyděšeně přikrčí. Rychle se zase obracím na Cassandru, v jejíž tváři vidím novinku – zděšení. To se ještě nestalo.

„Sherlocku," John je okamžitě u mě.

„Pojď," vybízím ho a mířím za Cassandrou.

Cesta je ale tentokrát mnohem obtížnější. Nastala všeobecná panika. Všichni zmateně pobíhají kolem, ječí a snaží se nějakým zázrakem dostat ven. Z druhé strany sálu se ozývá hysterický jekot. Tam zjevně leží oběť.

„Sherlocku," Cassandra vyděšeně těká očima. Naštěstí jsme už u ní.

„Sherlocku," opakuje znovu moje jméno a chytá mě za paži, „šli jsme na to špatně. To nebyli velvyslanci." Hlas se jí třese, ani na to nejsem zvyklý.

„Co se ti stalo?" okamžitě si všímám její ruky, kterou mě drží a zvedám ji, abych na ni lépe viděl. Jsou na ní patrné jemné modřiny, které se začínají postupně vybarvovat.

„Nic to není," vyškubává mi svou ruku ze sevření.

„Ne, tohle není žádné nic, tohle je něco," přitahuji si její ruku zase zpátky.

„Johne?" vyzývám našeho doktora.

„Panebože, nechte toho, právě zastřelili člověka," Cassandra zase vztekle osvobozuje svou ruku a sama se prodírá mezi lidmi na místo činu.

„Co tohle mělo znamenat?" naklání se ke mně John.

„To brzo zjistíme," odpovídám tiše a vydávám se za Cassandrou. John mě záhy následuje.

„Počkejte, tady nesmíte," nějaký horlivec se nám snaží zabránit v přístupu k tělu.

„Ustupte stranou, jsem Sherlock Holmes," strhávám si tu příšernou škrabošku a velmi rád ji odhazuji stranou.