Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

97. Eileen

Teď už možná vážně vypadám jako šílenec. Ne, že by mě za něj předtím nepovažovali. Jenže kdo by si neužíval, že může dělat cokoliv, co chce? Takhle lehce mi ještě nikdy nebylo. Naskytlo se mi tolik možností, na všechno se dívám jinak a jsem vážně spokojená.

Jako první jsem vyměnila byt. Nechtěla jsem být tam, kde mě přepadly moje hromadné vize, které se už naštěstí nevrátily. Ani nechci užívat koupelnu, kde jsem po návratu našla spoušť, kterou jsem tam udělala. Špatné vzpomínky pryč. Přestěhovala jsem se blíže centru, takže mám všechno skoro na dosah ruky. Je to malý byt, ale pro mě bohatě stačí. Je ve třetím, tedy posledním patře, což mi vyhovuje víc, než přízemí, ale člověk není v bezpečí ani v tom nejvyšším patře mrakodrapu. Asi už nebudu číst Johnův blog. Nevědomost je krásná věc. Nepotřebuju žádného čínského šplhouna. Navíc mám přístup přímo na střechu, odkud sice nemám nijak extra výhled, protože budovy kolem jsou mnohem vyšší, ale i tak se mi to líbí. Můžu si tam zalézt a být sama, když potřebuju. Skákat dolů nehodlám, nejsem Sherlock. Možná bych si s Mycroftem mohla pro zkrácení nudy nachystat dalšího Lazara. Dobře, s takovým návrhem by mě asi zase někam zavřel.

Můj nový byteček je sice dál od Baker Street, ale moc velkou nevýhodu v tom nespatřuju. Taxíky fungují, nohy mi taky slouží, takže komu by to vadilo. V sousedním domě žije stará paní Donelyová, která má skoro osmdesát a k mému velkému překvapení taky německou dogu. Řádné psisko. Nabídla jsem se, že jí budu Drobka venčit. Je to skutečně komické, když vlajete za psem, který je velký pomalu jako barák a voláte na něj Drobku. Ale pes je to zlatý, ne že ne. Jen nejsem zrovna kulturista, takže i když Drobek poslušně ťape, já nestíhám.

Asi mým největším trumfem je nová práce. Využila jsem svůj jazykový talent a překládám. Prakticky je jedno, co to je, kdo potřebuje, přijde nebo zavolá. Jsem teď mnohem víc v kontaktu s lidmi. A pomáhá mi Andrew. Trochu mi na univerzitě udělal reklamu, takže když se najde někdo, kdo má problém s francouzštinou, ruštinou nebo jiným jazykem, který jsem se za život naučila, obrátí se na mě. Třeba studenti, kteří se bojí obrátit na profesora. Ale taky profesoři. I nějací zdejší cizinci, kteří mají problémy s angličtinou. Kvůli dokonalému krytí jsem se vždycky musela přizpůsobit, jak nejlépe to šlo, což znamenalo taky perfektně zvládnout tamější jazyk. Asi nejlepším testerem byl Sherlock. I jeho jsem zmátla, když jsem si pohrála s ruským přízvukem, ale jen nepatrně. Stejně ho postřehl a hned si vydedukoval, že mám ruské kořeny. Chyba lávky. Jazyky a přízvuky zvládám dost dobře.

Dokonce jsem zase začala malovat. Občas mám tak šílené stavy, že nějak na všechno zapomenu a celý den se v bytě oháním štětcem. Naposledy mě vyrušil Greg, který byl docela překvapený, když mu otevřela chodící duha.

Díky tomuhle mému malému návratu jsem vytáhla Andrewa na jednu uměleckou výstavu. Mít v záloze někoho, kdo má tak široký kulturní přehled a zájem, je úžasná výhoda. Sherlocka bych na takové akce vytáhla jen stěží. Vydržela bych Andrewa poslouchat třeba i hodiny. Jeho znalosti jsou dech beroucí, zajímá se snad o všechno a je to strašně kultivovaný člověk.

Na oné výstavě jsem se trochu moc rozpovídala o jednom obrazu nějakého začínajícího malíře z Francie a slyšel to pořadatel, který mi nabídl, že bych mohla sepsat něco jako článek buď o tom obrazu, nebo o celé výstavě. Asi se mu líbil můj zápal a znalosti malířských technik a vyjádření. Možná tu zprávu, já tomu tak říkám, uveřejní v časopise, který vydávají. A jelikož jsem ve francouzštině dost zběhlá, můžu ho napsat i francouzsky a dostalo by se to tak do rukou i tomu umělci. Skáču nadšením vážně asi až do nebes.

K tomu všemu Andrew trochu sondoval i v novinách. Sám přispívá do kulturní rubriky jednoho plátku. Většinou jsou to buď kritiky nějakých nových divadelních inscenací podle knižní předlohy, nebo články ohledně literatury. Říkal, že by pro mě možná našel někde místo a já bych mohla přispět svou troškou do mlýna ohledně malířského umění. On sám sice říká, že kulturní rubriky nikdo nečte, ale zkusit se má všechno.