Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

6. Lestrade

,,Jak jste ji mohl nechat uniknout, jak, sakra jak!" Sherlock zuřivě přechází v mé kanceláři sem a tam a rozhazuje rukama na všechny strany.

Já jen mlčky sedím ve své židli a přistihuji se, že se silou vůle snažím udržet svou pravou pěst v dostatečné vzdálenosti od jeho obličeje. Nemít chuť mu jednu vrazit je zhola nemožné. Ale bez Sherlocka bychom se neobešli.

,,Jen klid, Sherlocku, už ji hledáme. Dělá na tom tým těch nejschopnějších," snažím se ho uklidnit, což mi samozřejmě nevyjde. 

,Blbost!" vyštěkne zase Sherlock, ,,kde by se tady vzali nějací schopní lidé? Váš strážník ji nechal utéct z auta! Přímo jemu za zády!"

Co zmůžu? Technicky vzato má Sherlock pravdu, ale já nemůžu být všude, abych všechny ohlídal.

,,Vběhla vám přímo pod ruce, měl jste ji zadržet, spoutat, svázat, co já vím, možná i omráčit," Sherlock je v ráži.

,,A co jsem měl asi dělat? Směrem z místa činu vyběhla panikařící žena, vyděšená, oblečená jako pokojská. To jsem ji měl bez jakýchkoliv důkazů zatknout, přečíst jí práva a strčit do cely?" možná se snaží obhajovat, ale já za každým člověkem, kterého potkám, nevidím vraha.

,,Ano!" vyštěkne Sherlock a skoro bych řekl, že začne vztahovat ruce k nebesům.

,,Měl jste PŘEDPOKLÁDAT, že může mít něco společného s onou vraždou," Sherlock si zkrátka nenechá ujít příležitost, aby nám velmi taktně sdělil, že jsme všichni jen nepoužitelná banda pitomců.

,,Nezapomeňte, že vám utekla první. A to jste byl na místě činu. S ní. Našel jste ji tam," konstatuju lehce posměšně.

Je to pravda. Měl ji před sebou, stála přímo před ním, ale utekla mu.

,,To s tím vůbec nesouvisí," brání se Sherlock a já mu to oplácím pobaveným odfrknutím.

,,No tak, Sherlocku, klid. Určitě ji najdeme, přece sis ji musel zanalyzovat. Ostatně jako vždy," John se ho snaží krotit, ale v Sherlockově okolí není nikdo, kdo by si na jeho účet neodpustil jízlivou poznámku.

Sherlock si nás prohlíží tím výrazem, kterým říká, že jsme naprosto neschopní idioti, kterým zahnívá mozek a tváří se jako vyoraná myš.

,,Sherlocku?" pobízí svého přítele John.

I já si přisazuji: ,,Tak? Máte něco?"

Sherlock se od nás odvrací a prohlíží si úředníky pracující za sklem. ,,Jistěže mám," zamumlá, ale k nějakému vysvětlování se nemá.

On prostě miluje, když se někdo dožaduje toho, co ví. Já mu teď ale tu radost dělat nebudu.

,,Sherlocku!" ozve se o něco hlasitěji John.

Sherlock se k nám pomalu obrací s tím svým posměšným úšklebkem: ,,Je mi líto, inspektore, ale pochybuji, že byste ji dokázali najít, i kdyby vám pomáhal každý člověk v Londýně. A že jich je tady spousta."

,,Tak fajn, můžeme tuhle část přeskočit a přejít rovnou k tomu podstatnému?" mám v plánu pokračovat, ale přerušuje mě právě příchozí seržantka Donovanová. To zas bude veselo.

,,Máte něco?" ptám se jí, jen co vejde a Sherlocka odsouvám na druhou kolej.

Řešit jejich dětinské hádky mě nebaví. Ani jeden z nich se nechová jako dospělý a já nejsem jejich chůva.

,,Žádné otisky, nic. Ty na místě činu patří jen oběti," Donovanová mi podává složku a neodpustí si povýšený pohled směrem k Sherlockovi. Jedno slovo a vyrazím je oba.

,,Takže, Sherlocku, chtěl jste něco říct, ale měl jste přeskočit tu pasáž, že my ji nenajdeme. Proč?" zvedám k němu pohled a doufám, že bude sdílnější.

,,Protože umění schovat se ovládá...skoro dokonale. Ale jen skoro. Pokud chcete vyhlásit pátrání po duchovi, prosím. Na útěku nenajdete ani pokojskou, ani jinou ženu. Ale vynasnažím se nasadit tempo, abyste mi stačili. Dejte mi pár dní a já ji najdu. Johne," s kývnutím na svého bloggera se Sherlock urychleně vytratí z místnosti.

,,No skvěle." vzdychnu a podívám se na Johna.

,,Ehm, no...ozveme se," kývne na mě a mizí za Sherlockem.

,,Tohle mu nesmíte trpět, šéfe. Chová se k nám jako k odpadu. Musí znát hranice," útočí opět Donovanová na Sherlockovu adresu.

Já jsem už ale z jejích poznámek dost unavený. Je to jako poslouchat stěžující si dítě.

,,Tak dost, Donovanová!" ohradím se, ale hlasitěji, než jsem chtěl, ,,je mi jedno, jaké osobní spory máte se Sherlockem. Potřebujeme ho."

Odpovědí je mi jen posměšné odfrknutí.

,,Nechte si to. Přiznejte si, že nebýt Sherlocka Holmese, většina našich pachatelů by se stále beztrestně potulovala londýnskými ulicemi. Je mi jedno, jak moc ho nemáte ráda, v mé přítomnosti si svoje stížnosti odpusťte a otravujte s nimi třeba Andersona. V tom si rozumíte. Krom jiného," procedím skrz zatnuté zuby a pohledem jí naznačuji, že má neprodleně vypadnout, jinak budu pokračovat.

,,Fajn," zavrčí nepříjemně a k mé úlevě odchází pryč.

Takže máme mrtvého muže a ženu na útěku, která s tím má zjevně něco společného. A venku se prohání sociopat, který se to všechno snaží rozlousknout. Skvěle.

Jak tohle nakonec dopadne?