Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

25. Mycroft

„Vypadáš mnohem lépe," povzbuzuji Cassandru, jak by se to asi správně mělo dělat.

Podle mého názoru vypadá stále docela bídně, čemuž se nikdo po tom všem nemůže divit, ale to se přeci ženám neříká. Prý. Ale už zase stojí na nohou a podařilo se jí dostat se ke mně do kanceláře. Nějak moc rychle.

„Díky," přechází to spěšně, „ty dva dny na Baker Street byly docela přínosné."

Ano, náš drahý doktor Watson chtěl mít Cassandru pod dohledem, takže se dva dny zotavovala u nich doma. Ani z této skutečnosti jsem nebyl příliš nadšený, ale na druhou stranu to mělo něco do sebe. Sherlock Johna podpořil tím, že je to logické řešení, když nemá žádné záznamy. Na to by v nemocnici velmi rychle přišli.

„Bylo by dobré dokončit to stěhování. I když se teď situace uklidnila, do svého starého bytu se vrátit nemůžeš. Je to tam jako po výbuchu," konstatuji věcně a studuji Cassandřinu tvář.

Od toho dne, kdy ji Sherlock našel, mi na ní přijde něco zvláštního, ale nevím, čím to je. Ano, prožila si peklo, ale nebylo to poprvé a nikdy nevypadala tak ustaraně. Vždycky se jí to dařilo skrývat. Teď stále krčí obočí a dívá se zamyšleně někam do prázdna.

Už se chystám říct něco o tom, že by bylo dobré se zase vypařit, ale Cassandra začíná úplně jinak. A docela mě to překvapuje.

„Možná bych už neměla mizet," mumlá s hlavou sklopenou a najednou ji něco fascinuje na špičkách jejích bot.

„Chceš se vrátit do světa?" rozvádím její myšlenku s jistými pochybnostmi. Moc se mi to nelíbí.

„Možná," souhlasí opatrně.

„Hodláš to všechno zahodit?" ptám se vážně.

„Panebože, Mycrofte. Samozřejmě, že ne. Ale přijde mi, že teď je mou největší nadějí Sherlock. Já vím, že jsme to všechno dělali proto, aby se v tom neangažoval, ale teď je v tom až po uši. A celou dobu jsme to hráli tak, že bylo všechno na očích. Co to zkusit i s tímhle? Možná budu neviditelná právě vedle Sherlocka a Johna. A navíc, Sherlocka už od téhle záhady neodtáhneš," rozkládá rukama a její námitky jsou docela logické, to uznávám, ale i tak je to příliš velký risk.

„Takže chceš zpátky do systému," shrnuji to, co sama není schopná říct. Cassandra mě upřeně pozoruje.

„Ale je ti doufám jasné, že sama za sebe ne," upozorňuji ji na fakt, že stále nemůže být sama sebou.

„Je mi to jasné," odfrkává otráveně.

„Cassandro, já vím, že se ti to nelíbí, ale je to pro tvé bezpečí," pokouším se uhasit žhavý uhlík dříve, než se promění v požár, ale Cassandra je...rázná.

„Ne, Mycrofte, vážně se mi to nelíbí," utrhuje se na mě, sbírá se na nohy a podle svého zvyku začíná přecházet sem a tam po kanceláři a divoce přitom gestikuluje, „ty jsi prostě Mycroft Holmes, ale já už vystřídala tolik identit, tolik verzí své minulosti a tolik jmen, že už se v tom sama ztrácím! Nic nemůžu! Musím se neustále ohlížet, musím po sobě zametat stopy, když se něco podělá, musím se zase stěhovat. Nemůžu si nikoho pustit k tělu, nemám žádné blízké. Moje jediná bližší kamarádka si myslí, že mí rodiče zemřeli při autonehodě, když mi bylo deset a žila jsem v děcáku. Už jsem byla Nina, chvíli Lorene, pak zase Sarah a teď Cassandra. Víš, jaké to je? Nemít nikde to svoje doma? Ráda bych chodila do práce nebo večer ven s přáteli a nemusela se bát, že mi někdo míří na hlavu. Už jsem unavená." Cassandřin elán pomalu vyprchává a zničeně si sedá zpět na židli.

Má pravdu, ale co jí na to mám říct? Sama moc dobře zná své možnosti.

„Na Nottingham Place je volný byt ve druhém patře. Je to jen deset minut chůze od Baker Street, to by ti mohlo vyhovovat. A pokud tedy chceš, vrátíme tě do systému. Ale musíš si tím být opravdu jistá," nakonec jí předkládám návrh na nový byt, protože ten stejně potřebuje a pokud to opravdu chce, jsem ochoten ji podpořit. Ale chci si být jistý, že si tím je jistá i ona.

„Takže?" vybízím ji, „chceš to?"

Cassandra si mne ruce a silně nad tím uvažuje. Skoro jí vidím do hlavy. Prochází si všechny možnosti, zvažuje svou situaci a vyhodnocuje ji.

„Byla to jen shoda okolností. On chtěl ta data, o mně nevěděl. Kdyby ta data měl třeba John a Moore to věděl, unesl by jeho," uvažuje nahlas nad událostmi posledních dní, hlavně nad tím, že její data chtěl sám Moriarty.

„Abych byl upřímný, Cassie, hodně mě znepokojuje, že se v tom tak silně angažuje právě on. Zdržovat se v blízkosti Sherlocka, to mu můžeš rovnou zaklepat na dveře a posedět si s ním nad šálkem čaje," vyjadřuji své obavy ohledně přítomnosti toho nejhoršího ze Sherlockových nepřátel.

„A mě to snad neznepokojuje? Věř mi, že se mi teď poslední dva dny hodně špatně spalo," Cassandra sice rázně odsekává, ale stále zírá do prázdna, „nejsem zase takový idiot, abych si s Moriartym dávala čaj. Dezert by byla kulka v mé hlavě."

Doufám, že to nebude nějak barvitě rozvádět. Už jen tahle stručná verze zní šíleně. Ale nejspíš má pravdu. Asi by to tak skutečně dopadlo.

„Takže i přes to všechno to chceš udělat," už se jí neptám, jednoduše to oznamuji za ni. Chce to, vidím to na ní, i když je z toho nervózní.

„Chci," přikývne s pohledem upřeným na mě.

Těžce vzdychám. Zakazovat jí to nemůžu, i když bych rád, ale ona by stejně neposlechla.

„Dobrá tedy," potvrzuji její rozhodnutí.

Dostat ji zase do systému nebude tak těžké. To bude vlastně velmi snadné. Ale zbytek už bude na ní. Bude muset dělat všechno, co umí, ale tentokrát všem na očích. Jediný, kdo jí bude moci pomoci, kdyby se něco zvrtlo, je Sherlock. Právě ten, který by měl vědět ze všech nejméně a ona se rozhodne vydat se mu na milost a nemilost. Nepochybuji, že se o sebe Cassandra dokáže postarat a že kdyby na to přišlo, můj bratr by jí dokázal pomoci. Zároveň se ale bojím, že bude až příliš slídit kolem a doví se něco, co by rozhodně neměl.

Londýn se mění v bojiště. Obávám se, že jednou, možná už velmi brzy, všechno praskne a začne skutečná válka. A jako první bude na ráně Cassandra. Pokud se všechno provalí a nic nevyjde, bude ona první oběť.