Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

52. Lestrade

Eileen. Eileen Moriarty. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Ona je vážně jeho sestra. Teď už se nedivím, že se pořád skrývala a nechtěla o sobě říct nic konkrétního. Žít s takovým tajemstvím, to by jednoho položilo. Ale ona se držela. Ne, pořád se drží. Po tom všem, čím si prošla, přeci teď nezemře. Nemůže. Nesmí. Moc dobře vím, co mi tehdy řekla, ale to mi nezabrání v tom, abych ji měl rád. Opravdu rád. I když to znamená, že s ní nebudu moci být, chci, aby byla v pořádku. Živá, zdravá a šťastná. Zaslouží si to. Vytrpěla si toho už dost. Teď by snad mohla začít nanovo. Nehodlám si připouštět myšlenku, že by zemřela, proto raději vytěsňuju slova Sherlockova bratra.

Ten tady taky chyběl. Takt zkrátka v rodině nemají. Žádné pokud neexistuje. Ona to zvládne.

Vyčítám to sám sobě. Neměli jsme ji nechávat samotnou. Měl jsem na ni dohlížet sám, pak by se nic z toho nestalo. Tedy, možná. Ale rozhodně by nepřišli nějací maniaci s tím, že mají rozkaz přímo ode mě, aby ji odvedli. Jistě, na Donovanovou jsem pořádně naštvaný. Měla si to u mě ověřit. Ale víc jsem naštvaný na sebe. Měl jsem s ní zůstat. Je to má vina. Teď můžeme jen čekat.

To je vždycky to nejhorší. Viděl jsem ji. Byla v žalostném stavu. Jestli to přežije, zotavování bude dlouhé a náročné. K čertu s jestli! Zvládne to. Možná bych byl klidnější, kdyby ji třeba operoval John. To sice nemůže, ale zaručeně by byli klidnější úplně všichni. Ne, že bych chtěl podceňovat místní doktory, ale vždycky je lepší, když život člověka, na kterém vám záleží, v rukou drží někdo, koho znáte a věříte mu. Johnovi věřím. Má pozitivní vliv na všechny, zejména pak na Sherlocka.

No, Sherlock. Nikdy bych nevěřil, že by byl schopný k někomu cítit něco hlubšího. Asi si to sám nepřipouští, ale má ji rád. To na něm poznáme všichni. Od doby, co se za Eileen zavřely dveře na sál, nepromluvil ani slovo, kromě té trochy, když odpovídal bratrovi. Tak, jako my všichni, i on uvnitř zažívá muka. Vidět ho v takovém stavu je pro všechny zvláštní. Když truchlil naposledy, byla to hotová tragédie. Kdo ví, s čím přijde tentokrát. Všichni víme, že mu na ní záleží, možná i něco víc. Kdo ví, co se Sherlockovi honí hlavou. Vzhledem k tomu, že se do nikoho nenaváží, což si nikdy nenechá ujít, je mu hodně mizerně. To by asi bylo každému, kdo by se prohnal hořící budovou. Bylo to šíleně pitomé, nezodpovědné, ale zároveň to nejlepší, co mohl udělat. Eileen má šanci jen díky němu. Kdyby do toho skladu nevletěl sám, byla by už dávno mrtvá. Než by se k ní dostali hasiči, bylo by příliš pozdě. Teď má aspoň nějakou naději, ale zbytek si už musí vybojovat sama.

A ke všemu jí taková muka způsobil bratr. Vlastní bratr! Jak může být někdo takhle bezcitný k vlastní rodině? To někdo vážně dokáže potlačit veškeré emoce vůči svému jedinému sourozenci? A ještě k tomu sestře. Tedy, doufám, že už žádný jiný sourozenec není. To už by bylo vážně šílené.

Čekáme už celou věčnost. Dvakrát ze sálu vyběhla jedna ze sestřiček, ale nezastavila se, aby nám sdělila nějaké informace. Krvavá skvrna na jejím plášti byla dostatečným důkazem toho, že na sále všichni svádí těžký boj. Paní Hudsonová z toho málem omdlela a John s ní musel na chvíli pryč, jinak by asi sama potřebovala odbornou pomoc. Naštěstí je John taky doktor. Sherlock na tom není vůbec dobře. Celou dobu stojí opřený o stěnu a civí do nikam. Pořád je špinavý, ruce má zakrvácené od její krve, ale nikdo s ním ani nehne. Pohnul se, jen když ze sálu vyběhla ta sestřička a to zbledl jako stěna.

Nikdo neví, jak dlouho to ještě potrvá. Všichni nedočkavě čekáme, až se dveře otevřou a vyjde z nich lékař. Modlíme se za dobré zprávy.

No tak, Eileen, zvládneš to!