Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

37. Sherlock

A je to tady. Dnes se hra naplno rozjíždí. Pravidla jsou jasná a jednoduchá – najdi pravdu nebo někdo zemře. Komplikací je ovšem to, že prozatím nemáme žádná fakta, podle kterých bychom se mohli řídit. Všechno se bude odehrávat až na místě. Raději bych měl náskok, ale člověk asi nemůže mít všechno.

„Kde je Cassandra, už musíme vyrazit," ohlížím se po Johnovi, který právě uprostřed obýváku zápolí se svým motýlkem. Lépe by si asi poradil s vojenskou uniformou.

„Ještě je nahoře," odbývá mě John, aniž by se na mě podíval. Jeho menší bitva ho stojí příliš mnoho úsilí.

Jeho počínání mě znervózňuje, takže si raději pro jistotu rovnám svého motýlka, kdyby ho náhodou Johnova negativní energie nějak posunula. Přitom významně protáčím očima. Ženám tohle chystání vždycky až příliš dlouho trvá. Nepochopitelné. Mám pocit, že Cassandra se v Johnově pokoji převléká už asi dvě hodiny. Pro jistotu kontroluji hodinky. Musíme až na druhou stranu Hyde Parku, je to asi dvacet minut jízdy, ale připočtěte k tomu dopravu na oné trase a k tomu všechny ty pitomce, kteří se budou hemžit kolem haly. Už teď je mi z těch lidí zle a to tam ještě ani nejsme.

„Víš o tom, že se prodávají už zavázané?" prohazuji jen tak mimochodem k Johnovi, který se pomalu blíží k cílové rovince.

„Já to zvládnu," odsekává naštvaně.

Nad tím se nedá nic jiného, než pobaveně se usmát. John sice přežil Afghánistán, ale nakonec mu obyčejný infarkt přivodí motýlek od smokingu.

To už se naštěstí nahoře otevírají dveře Johnova pokoje a na schodech se ozývá klapot podpatků. Mate mě fakt, že to nejsou jediné kroky, které na schodech slyším. Kdo byl, sakra, nahoře?

Odpověď přichází vzápětí, když se do obýváku v těsném závěsu za Cassandrou protlačí i Mycroft. Kdy ten se tady objevil?

„No páni," John si obdivným pohledem prohlíží Cassandru.

V podstatě ji oba poprvé vidíme v šatech, ještě k tomu ve velké večerní. Musím uznat, že jí to vážně sluší. Vkus má dobrý. Pro večerní ples zvolila úzké, smaragdově zelené šaty delšího střihu s rozšiřujícím se dolním lemem a s jediným průhledným rukávkem, který je zdobený bílou květinovou krajkou, která zdobí i tenký pás na jejím boku. Zvlněné vlasy má jednoduše přehozené přes obnažené rameno a v uších se jí třpytí jednoduché malé náušnice. Elegantní.

Cassandře zjevně naše pohledy nejsou úplně příjemné a sklápí hlavu k zemi.

Raději se rychle přesouvám k Mycroftovi: „A ty tady děláš co?"

„Přišel už před dvaceti minutami," objasňuje mi John bratrovu přítomnost. To mi nějak ušlo.

„Vážně? A co jsi tam nahoře dělal?" pochybovačně zvedám obočí nad bratrovou úspěšnou účastí v možné nelichotivé situaci.

„Pokoušel se mě zamknout v pokoji," odpovídá za Mycrofta Cassandra a vrhá na bratra značně naštvaný pohled.

„Jen jsem to zkoušel," krčí bratr nevinně rameny.

„Asi bys ji měl nechat rozhodovat samu za sebe, jinak ti asi něco udělá," varuji bratra s lehkým posměškem.

Pokud si Cassandra něco zamane, nikdo ji od toho neodtrhne, to vím i já. Mycroft ji zná déle a i přesto se snaží o nemožné.

„Měli bychom jít," Cassandra rázně ukončuje naše hašteření a bez okolků sama opouští místnost.

„Venku na vás čekají dvě auta. Vy jeďte sám, doktore Watsone," Mycroft opětovně musí tak říkajíc přebírat otěže nad celou situací, za což bych mu s radostí něco provedl. Teď už se do našeho případu nemá co montovat.