Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

19. Mycroft

„Úkol splněn, pane. Cíl zneškodněn," vzkaz, který se mi donesl k uším jako rajská hudba, je už celý den minulostí.

Už jsem také prozkoumal Anasenkův mobil a našel jsem v něm přesně to, čeho jsem se obával. Je jen dobře, že je mrtvý a Sherlock s ním už nikdy nebude moci mluvit. Ani vidět jeho mobil. Ten právě protáčím v ruce.

Sedím ve své kanceláři a propaluji mobil pohledem. I taková malá věc dokáže pořádně zavařit. Je třeba na něm smazat veškerá data a zničit jej. Nesmí po něm zůstat žádná stopa. To nebude problém, není třeba si s tím lámat hlavu.

Větší starosti mi dělá Cassandra. Už několik hodin se neozvala. Poté, co se jí podařilo utéct, jsme se domluvili, že nejlepší bude, když se přestěhuje do jiného bytu v jiné části Londýna. Zmizet umí dokonale, je to jen preventivní opatření. Dokonce bez řečí souhlasila, to bylo pro mě osobně velké překvapení. Většinou si stále vede svou, ale protentokrát bez řečí souhlasila a mimoděk poznamenala, že je to rozumné řešení. Možná byla lehce roztržitá z toho všeho. Nebezpečný Rus, zisk jejích dat, můj bratr. Všechno během pár dní. Určitě toho na ni bylo moc.

Ale i když byla vždycky svéhlavá, dodržovala naše dohody. Zvláště ohledně telefonátů. Mluvil jsem s ní před několika hodinami. Měla si narychlo sbalit vše potřebné a jakmile bude připravená, zavolá mi a já jí zajistím převoz na nové místo. Ale to bylo čtyři hodiny zpátky. Cassandře nic netrvá tak dlouho. Ani nemá moc věcí, aby jí balení zabralo více jak hodinu. Vždycky byla přesná. Jako hodinky, jak se říká. Divné rčení, ale asi funguje.

Čtyři hodiny je moc. Tohle Cassandra ještě nikdy neudělala. Vůbec jí to není podobné. Nemyslím si, že by se jen tak vypařila a zkusila své štěstí zase sama, když se na ni v Londýně náhle tolik upozornilo. Něco se muselo stát. S tím ale nemůžu jen tak něco dělat. Do případu Cassandra zasahuji jen okrajově, jinak si musí poradit vždycky sama. Stejně, jako ona oficiálně neexistuje, musí i propojení mezi námi zůstat nevystopovatelné. Znám člověka, který by mohl ověřit, že Cassandra je nebo není v pořádku, ale už tak se v tom angažuje příliš.

Nerad to přiznávám, ale jinou možnost nevidím. Budu tím muset pověřit svého bratra. Ten si zase neodpustí ty své pitomé poznámky.

*

„Ále, tady je můj mizerný bratr, který má prsty skoro ve všem, co se kde šustne." vítá mě Sherlock ještě dříve, než se vůbec objevím ve dveřích toho jejich rozkošně maličkého bytečku.

„Žerty stranou, Sherlocku, tohle je vážné," odbývám ho chladně a vcházím dovnitř.

„Mycrofte, vítejte," zdraví mě John a tváří se přitom stylem, že neví, co tady dělám. On neví hodně věcí.

Skoro by mi z něj bylo smutno. Ale musím uznat, že mému bratrovi jeho společnost docela prospívá. Sice nejsem příliš nadšen z Johnova blogu, ale on to zjevně vidí jinak. Netuší, že některé případy obsahují tajné informace a on to klidně vyvěsí na web. Mým žádostem o smazání ale nehodlá vyhovět. Nerad bych bratrova mazlíčka musel nechat utratit.

„Vážné? A co? Ztratil jsi hlavu?" začíná Sherlock s popichováním a hrozně se tomu směje. John se přidává.

„Velmi vtipné," poznamenávám ironicky.

„Nech mě hádat, bratře," zvedá Sherlock ruku, abych ho nepřerušoval.

„Ty nikdy nehádáš," skáče mu do řeči pro změnu John.

„Pravda," přikývne na souhlas, „tak tedy sázka na jistotu. Jedná se o Cassandru, že ano? Tolikrát jsi na Baker Street nebyl snad za celý život a teď tě tu máme snad už potřetí. To musí být tedy žena, když tě tak zajímá."