Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

61. Mycroft

Tohle nevypadá vůbec dobře. Eileen se prohrabává štosy noviny, pročítá všechny články týkající se současného pozdvižení v Anglii a začínám mít dojem, že všechny ty kusy papírů ze zoufalství velmi brzy pozře. Jen čekám, s čím nakonec vyrukuje. V její tváři se zračí stále větší a větší rozladěnost. Kde vůbec všechny ty noviny sehnala?

„Zločin století!" vyjekne najednou Eileen a málem jedny z novin roztrhne.
Aniž by se na mě podívala, čte zaujatě dál: „Z parlamentu zní otázka, jak se do Toweru, Pentonvillské věznice a centrální banky mohl najednou vloupat stejný člověk – James Moriarty. Podle nepotvrzených zpráv Scotland Yard povolal svého oblíbeného detektiva, pana Sherlocka Holmese, aby mu pomohl rozplést tento troufalý zločin."

Eileen vztekle mrskne novinami vedle sebe a bere další. Přitom si stále dokola mumlá: „To je neskutečné."

Přijde mi to až příliš skutečné. Raději se ale zatím do jejího...pracovního zápalu nějak nevměšuji.

Eileen rozevírá další noviny a zase nahlas předčítá: „Zloděj korunovačních klenotů brzy stane před ústředním trestním soudem a Sherlock Holmes je předvolán jako svědek obžaloby."

Článek sice ještě pokračuje, ale Eileen je zticha. To přivábí mou pozornost. Stále upírá zrak na něco, co je v novinách napsané.

„Ta Hickeyová je snad nějaká spisovatelka nebo co?" vyjede Eileen a to už ke mně otáčí tvář se směsicí šoku a znechucení.

„Protřelý zločinec? Protřelý! Vážně to tady napsala!" nevěřícně se zase zaboří do onoho článku, „no jen si to poslechni! Protřelý zločinec Moriarty se Holmesovi na místě činu vysmíval nápisem CHCI SHERLOCKA. Případu se dostává i velké mezinárodní pozornosti. A teď tohle, Mycrofte!" její naštvání při dalších slovech stoupá, „v Irsku narozený Moriarty, jinak bez známého trvalého bydliště, se slavnému detektivovi vysmívá."

Další noviny jsou vztekle odmrštěny stranou.

„V Irsku! V Irsku, Mycrofte!" lamentuje dál Eileen.

„Já tě slyším," reaguji konečně na její výlev.

„V Irsku!" Eileen je skutečně vytočená k nepříčetnosti.

„Ano, Irsko. Odtud přeci oba pocházíte," konstatuji s klidem. Proč se tolik diví? Copak už neví, kde se narodila?

„Ale v Irsku, Mycrofte!" mám dojem, že Eileen už asi neumí jiné slovo, „už se dopátrali Irska!"

„Pochopitelně," odvětím opět s klidem.

Eileen se sápe po dalších novinách. „A co teprve The Guardian!" šermuje ve vzduchu dalšími listy, „detektiv-amatér předvolán jako znalecký svědek."

Z toho povyku už mi jde hlava kolem.

„Jistě," musím aspoň něco říct, abych dal najevo, že ji vnímám.

„Jak můžeš být takhle klidný?" opět další salva z její strany, „nemělo by tě silně znepokojovat, že můj bratr, ten bratr, který je i zločineckým poradcem, se uhnízdil mezi korunovačními klenoty? Korunovační klenoty! To se tě přeci hodně týká, ne?"

Potřebuji špunty do uší. Tohle je moc už i na mě.

„Přehnaný povyk ničemu nepomůže," konstatuji suše.

Eileen asi brzy vypadnou oči z důlku a brada jí padne až na zem.

„A viděl jsi vůbec tohle?" hodí po mně další noviny, „ten obrázek je z kamerového systému. Můj bratr na něm hasičákem rozbíjí popsané sklo, které chrání korunovační klenoty. S titulkem: Zločin století. Daily Express má evidentně zdroje přímo v Toweru. A fakt, že tohle všichni vidí, tě zjevně příliš nezneklidňuje."