Sherlock & I ✅ (PROBÍHÁ OPRAVA)

35. Cassandra

„Zatraceně!" vzteky ječím na celý byt a jediným pohybem smetávám ze stolu všechny věci.

Nějaké časopisy, mé poznámky, všechno letí na zem a končí v kaluži vody mezi střepy, protože za tím vším hned následuje váza, která trůnila uprostřed stolu. Asi mi není souzeno uchovat nějakou vázu víc jak půl roku. Možná ani to ne.

Jsem vytočená až k nepříčetnosti. Do háje, Ashley! Jak jsem na ni jen mohla zapomenout? Tohle nebyl vzkaz pro Sherlocka, tohle bylo představení jen pro mě. Tohle je ta motivace, kterou mi chtěl můj bratr poskytnout. Sherlock, Mycroft, John, Greg...ano, jim nic udělat nemůže, když jsou pro něj součástí jiného plánu. Ale Ashley, bože! Na tu jsem vůbec nepomyslela. Jak jsem jen mohla? Zabil ji jen proto, abych udělala, co po mně chce. Chci Sherlocka. Jistě, všem to připadalo jako pozvání k Jimově nové hře, ale ve skutečnosti to byla výstraha pro mě. To po mně chce Sherlocka. Já mám splnit to, co mi řekl včera v tom pitomé autě. Vyhodil mě na chodník jako nějaký odpad a protože skutečně věřil, že bych to neudělala, vyhledal v noci Ashley a zabil ji. Možná si ani nebyl jistý, že to neudělám, prostě chtěl jen působit další a další bolest. Ano, tak je to. Zabil by ji, i kdybych souhlasila. Můj bratr je, jednoduše řečeno, monstrum.

„Sakra!" zatínám ruce v pěst a přecházím po bytě skoro jako postřelené zvíře.

Jsem vytočená, krev se mi doslova vaří v žilách, ale cítím, že ten adrenalin se začíná vytrácet a dostavuje se bolest. Přestávám to zvládat. Jim je něco jako moje rakovina. Postupně mě stravuje zevnitř, dokud mě celou neprostoupí a já se nezhroutím mrtvá k zemi. Skoro bych se modlila za to, aby mě zkrátka jen jednoduše zabil, vypálil mi kulku do hlavy nebo něco podobného, jen ať to mám rychle za sebou. Po těch letech na útěku by to bylo docela nefér, ale podstoupila bych raději tohle, než jeho mučení. Jenže to je přesně to, co Jim chce. On se vyžívá v týrání lidí a je mu úplně jedno, že jednou z jeho obětí je jeho sestra. Nedopřeje mi snadnou a rychlou smrt, nejdříve si se mnou pohraje a teprve pak mě zabije.

Je mi víc než jasné, že po tomhle představení na mě skutečně čeká nějaká kulka. Jakmile se stane, co chce, zabije mě. Přestanu být užitečná a vymaže mě ze světa už nadobro. To je jeho styl. Psychicky týrat a teprve, když nabude dojmu, že to stačí, teprve pak zabije. Ale já neudělám, co po mně chce. Prostě ne! Nebudu se podílet na zničení Sherlocka, nebudu ho do ničeho nutit a už vůbec neudělám nic, co by mu mohlo ublížit.

„Cassie," Mycroftův hlas, který náhle protíná ticho, mě málem přivádí k šílenství.

Leknutím sebou trhám a otáčím se na něj. Stojí u dveří a zrovna schovává klíč do kapsy. Panebože, ten člověk vážně dává slovu soukromí úplně jiný rozměr.

„Do háje, málem mě z tebe kleplo!" vyjíždím po něm okamžitě, „chápeš, že ten klíč je jen pro stav nejvyšší nouze?" Nebude se mi tady promenádovat, kdy se mu zachce.

„Tohle mi ale přijde jako stav nejvyšší nouze," odpovídá významně, nechává svůj deštník u dveří a přibližuje se ke mně. Zázrak, já myslela, že má ten deštník přilepený k ruce.

„Vážně? Jak moc Sherlock přeháněl?" obdarovávám ho pochybovačným výrazem. Sherlock zase určitě všechno podal moc dramaticky, i když o tom vlastně vůbec nic neví a Mycroft si z toho vyvodil své vlastní závěry.

„Přestaň předstírat, že se nic neděje, Cassie. Tohle je vážné. Tvůj bratr se pohybuje až příliš blízko tebe," ten jeho káravý tón mě dráždí ještě víc. Jako bych to sama nevěděla nejlíp.

„Nepovídej. Toho bych si sama asi nevšimla. Díky za čerstvou donášku informací přímo do domu," odbývám ho ironicky a zase začínám přecházet sem a tam. Moc mi to sice nepomáhá, ale je to lepší, než se zčistajasna vrhnout na Mycrofta a vybíjet si svou frustraci na něm.