Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟟

Když jsem před pár hodinami říkala, že dnešek už nemůže být horší, mýlila jsem se, fatálně. Někdo se rozhodl, že zabere mé obědové místo, respektive jabloň. Kdyby si někdo řekl, že dneska poobědvá pod mojí jabloní, fajn, beru to, ovšem ten hlavní problém byl v tom, že on to nebyl jen tak někdo.

Místo na polední rande si z mojí jabloně udělaly Brittany Smithová a...její nová oběť? Zaskočeně jsem hleděla na kluka, jenž stál vedle ní a ona ho div nesnědla pohledem. Byl to ten narcistickej idiot, co do mě ráno vrazil a rozlil na mě můj broskvovej džus.

Takže tohle má bejt ten její novej plán? Nebo jen Britt nesnese, aby byla jediná roztleskávačka, která nerandí s nějakým přitroublým namakancem? Logika tohohle mě opravdu udivuje.

Po obědě ve formě oněch cereálních sušenek, jenž jsem byla nucena strávit na polorozpadlé lavičce na vylidněném školním dvoře, konečně následovala poslední část dnešního vyučovacího programu.

Po hodině jsem poprosila naši učitelku informatiky, paní Nellovou, zda bych si v počítačové učebně mohla vytisknout náležité věci na onen projekt z fyziky.

I když vypadala překvapeně, že jdu dělat projekt necelých osmnáct hodin před termínem jeho odevzdání, k mému značnému štěstí nakonec svolila a nařídila mi, abych pak zamkla učebnu a přinesla jí klíče zpět do sborovny.

Jelikož už vážně nemám čas dělat projekt o něčem tak složitém, jako je odraz světla, nebo třeba kinematika, připadá tím pádem v úvahu to vůbec nejjednodušší téma, jež se fyziky týče - gravitace. I když...pan Mayer asi nebude moc nadšenej, protože bych se klidně vsadila, že tohle téma si vybrala drtivá většina třídy, jež tenhle projekt zřejmě také dělá na poslední chvíli. Tedy s výjimkou šprtů, samozřejmě.

Po necelé hodině jsem měla všechno potřebné již vytisknuté, takže teď to zbývá už jen nalepit na čtvrtku, a pro jednou tak bude zase provizorně hotovo.

Vrátila jsem klíče do sborovny a podívala se na bílé kožené hodinky. A sakra...jede mi to za šest minut. Dneska vážně nepotřebuju, aby mi ten autobus ujel. Seběhla jsem tedy dvě patra do přízemí a bleskurychle se vydala na zastávku.

Sice s odřenýma ušima, ovšem nakonec jsem ho přeci jen stihla. To je celkem značný pokrok. Ovšem evidentně jsem nebyla jediná, kdo už v něčem významně pokročil.

„Páni, jak se ti to tak rychle povedlo?" jásala obdivuhodně Mandy.

„Jednoduše, zlato, mně prostě nedokáže odolat nikdo," odpověděla jí se samolibým úsměvem Brittany.

„A kdy s ním máš teda to rande?" vyptávala se dál její soukmenovkyně v bílých šatech s motivem červených oleandrů a s vyperoxidovanými blond vlasy, jež měla svázané ve dvou povislých culících. Co ta náhlá změna, že Mandy výjimečně nevypadá, jako by se právě chystala na eskort?

„Dneska v devět. Říkal, že vybere nějaké místo, jež je adekvátní pro úroveň mé krásy," objasnila jí Brittany. Zato ta ve svém saténovém crop-topu a černé minisukni vypadala jako laciné ztělesnění smilstva.

A měl na mysli té duševní, nebo povrchové?

Upřímně bych ale nedala ruku do ohně za to, že protentokrát v tom budou výjimečně i nějaké rádoby city. Silně pochybuju, že zrovna tomuhle klukovi s ní půjde o něco víc, než Fredovi a všem jeho předchůdcům, které si Brittany pustila k tělu, doslova. Chce jí vojet, to je celá práce.

Po dalších pěti zastávkách autobus konečně zastavil na té mojí. Vystoupila jsem a šouravým krokem se vydala domů.

Hned, co jsem za sebou zavřela vchodové dveře a svůj školní batoh nechala odložený na šedé čalouněné pohovce v přízemní dvoumístnosti, jsem si to namířila rovnou do koupelny. Dlouhou horkou koupel teď potřebuju jako sůl.

Hned, co jsem položila hlavu na kraj rohové vany a zavřela oči, moje mysl začínala pomalu opouštět realitu.

Když jsem se probrala, venku už se začínalo pomalu stmívat a moje horká koupel už dávno kompletně vychladla. „T-to mi neříkejte...že jsem usnula." Snažila jsem se pochopit, proč je venku už téměř tma a já kupodivu ležím v naprosto studený vodě.

Urychleně jsem vylezla z oné ledové lázně, zabalila se do huňatého županu a mokré vlasy si spletla do ledabylého copu.

Usnout ve vaně bylo opravdu to poslední, co jsem teď potřebovala, zvlášť když ještě musím udělat ten projekt na fyziku.

Nalila jsem si do skleničky trochu pomerančového džusu a spolu s batohem si ji odnesla do svého podkrovního pokoje.

Zasedla jsem za pracovní stůl a začala prohledávat svůj školní ruksak. Překvapivě jsem ale ani po jeho kompletní revizi nenacházela to, co jsem tak urputně hledala.

„Notak, musí tady někde bejt!" vyhrkla jsem bezděčně a pomalu, ale jistě se začínala obávat nejhoršího. „Prosím, že to není pravda." Mé obavy se bohužel potvrdily.

Já ty podklady nechala ve škole...