Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟙𝟙

Spěšně jsem otočila klíčem ve vnější straně zámku červených dveří na dva západy a zastrčila si celý jejich svazek do boční kapsy své koženkové bundy.

Vím, co bych teď měla udělat, co je evidentně tím předpokládaným a bohužel i jediným správným řešením a východiskem z téhle situace.

Každý, jenž by se ocitl na mém místě, by odsud bez váhání vystřelil jak namydlenej blesk a namířil si to rovnou na nejbližší policejní stanici. Což ovšem není můj případ, bohužel. Nebo spíš...nemůže být.

„Co je to přece za život, když celej jeho zbytek strávíš v base a všem, co kdy s tebou měli něco společnýho, ho nenávratně poznamenáš po všech možnejch stránkách?" vybavila jsem si podstatnou část jeho demagogického monologu.

Ačkoliv drtivá většina toho, co Gill vypustil z pusy, byla jen účelová nadsázka nebo zvrácená ironie, v jedné věci měl bohužel pravdu.

Možná to nemusí být zrovna touhle cestou, ale ať už se do případu Fialového vraha zapojím jakkoliv, konkrétně jako korunní svědek, zdejší média se po mé výpovědi o kýženém odhalení pravé identity onoho psychopatického maniaka, jenž už více jak čtvrt roku trýzní ulice Bellevillu, vrhnou jako hladoví supi na lákavě vyhlížející mršinu, přičemž nebudou mít sebemenší ostych ani zábrany publikovat určité útržky mojí výpovědi ve všech novinách a časopisech, jež bellevillské tiskárny produkují.

Ovšem skutečná podstata problému a důvodu, proč moje angažmá v jakékoliv celoměstské i druhořadé kauze nepřipadá za žádné situace v úvahu, je obsažena až v té úplně poslední části útržku Gilesova monologu.

Jestli teď vážně půjdu na policii, jež je s místními médii jedna ruka, a podrobně jim vylíčím, čeho jsem byla svědkem, kterému se z nějakého šíleného důvodu podařilo až doposud přežít, městské bulvární týdeníky si s radostí smlsnou nejen na mně, ale především i na jménu naší rodiny, konkrétně tedy na jménu jejího druhého žijícího člena - mojí sestře. Což je tisíckrát horší, než kdyby si vzaly na paškál jenom mě.

Jak už je zřejmě evidentní, já a Tracey opravdu nejsme ukázkovými příklady sesterské lásky a užití jejího vzorce v normálním životě. Doteď plně nevím a ani nechápu, proč to tak celý můj život je, ale holt je to tak. Ačkoliv naše společné soužití po tátově smrti nebyl a ani stále není žádný med a i přes to, kolik nesmyslných pravidel Tracey v naší domácnosti nastavila, jedno z nich jsem se přece jen naučila respektovat, hlavně tedy pro své vlastní dobro. A to neudělat nic, čím by bylo ohroženo či dáno v sázku vyhlášené jméno naší rodiny a jeho posledního významného člena, a to bez ohledu na situaci či předcházející okolnosti.

Nechci si ani představovat, co by následovalo, kdybych tohle pravidlo porušila. Už několikrát jsem měla čest poznat, čeho je schopná, když věci nejdou podle jejího plánu na dokonalej zámožnej život.

Ovšem i když pomineme tento neradostný fakt, pořád je tady ještě další problém, díky němuž nemůže být Giles Garston odevzdán spravedlnosti - i když evidentní doživotí, jež by mu po tomhle všem soud nadělil, se nedá v podstatě nazvat spravedlností, neboť za to, co ten hajzl provedl, by si zasloužil přinejmenším usmažení se na elektrickém křesle, nicméně já nebudu ta, jež mu k tomu pomůže, jelikož v těchto končinách se trest smrti již od počátku devadesátých let nepraktikuje, tudíž zde již dávno zemřel i ten poslední střípek naděje na jakoukoliv adekvátní, justiční satisfakci -, tedy aspoň ne za doprovodu mojí osobní režie.

Ze svého mobilu se v tuhle chvíli nikam nedovolám, neboť jeho baterie již těsně po vstupu do této proklaté budovy oznámila kolaps, a po tom, co všechno si musel protrpět v kapse mých šedivých džín, si vůbec nejsem jistá, zda bude ještě někdy fungovat. Stejně bych ho nemohla použít, ani kdyby byl plně funkční, neboť by se na seznamu volajících objevilo moje telefonní číslo, díky kterému by se samozřejmě dopátrali, kdo jim tu noc volal, v důsledku čehož by mě následující den čekala povinná návštěva nejbližší policejní stanice pro podání vysvětlení a doplnění své telefonické výpovědi z předešlé noci. A telefonní budka se nachází až na opačném konci bloku. Navíc u sebe nemám ani cent, tudíž se nedovolám ani skrz ni.