Dvouhodinová debata s Lily byla kupodivu příjemnější zážitek, než jsem čekala. Nečekala jsem, že se mi zrovna v její přítomnosti podaří na Gilla alespoň částečně zapomenout, ale překvapivě se tak stalo. Tedy jen do chvíle, než na mě přišla řada s holčičí zpovědí. Pochopitelně jsem ale tu část, kterou Lily očividně toužila slyšet, vynechala. Přiznala jsem jí, že se Gill v noci nečekaně nakvartýroval ke mně do pokoje, ovšem záměrně jsem opomenula fakt, že se jedná o pokoj jednolůžkový. Také jsem samozřejmě vypustila všechno, co po jeho nevítaném zabydlení se v mém pokoji následovalo. Řekla jsem prostě, že jsme oba celou noc prospali. Lily se v první chvíli tvářila, jako by tušila, kolik jí toho zatajuju, ale nakonec jen lítostivě pokrčila rameny s poznámkou, že taková příležitost se bude opakovat už jen jednou. Evidentně měla na mysli dnešní noc.
Při tom uvědomění se mi sevřel žaludek. Zbývá ještě jedna noc, kterou jsem s ním nucena přežít ve společném, jednolůžkovém pokoji. Doufala jsem - nebo se spíš modlila, že pro tento víkend se už mého nesporného přiblížení se hlavní slabině Nicka Currana nabažil dostatečně. Vždycky jsem měla za to, že Catherine to s ním měla tak úsměvně snadné, neboť jakožto atraktivní žena dokázala využít primitivity mužského smýšlení. Že ho dostala přesně tam, kam chtěla, jen proto, že muži jsou v tomhle směru obecně jednodušší a povolnější než ženy.
Ovšem po té včerejší noci si tím už tak moc jistá nejsem. Kdyby Gill hodlal vyplýtvat všechny herní manévry pouze na druhý level, s největší pravděpodobností bych se teď nacházela už jen dva kroky od okraje oné propasti amorality. Už jen ta představa trýznivě děsila nejen mě samotnou, ale především zdroj mého vnitřního hlasu.
Ovšem - k mému zatracenému štěstí - se tak nestalo. Gill překvapivě nevsadil vše pouze na druhý level téhle ujeté a především bezostyšné hry, a nevědomě mi tak dal šanci rozjet vlastní protihru, jejíž implementace zatím probíhá až podezřele dobře. Gill se překvapivě chová prakticky stejně jako já, respektive dělá, jako bychom v těch peřejích krvavě rudého saténu skutečně jen spali, a to bez jakéhokoliv fyzického kontaktu. Fyzického kontaktu, jenž ale neobsahoval pouze sexuální harašení.
Pozoruhodné kameny, horká pára a dřevěné prostory sauny mě sice od vzpomínek na to, v jaké pozici jsem se po tom všem před pár hodinami probudila, poměrně odtrhovaly, ale i tak jsem nedokázala zapomenout, jak pevně si mě tiskl k sobě.
Držel si mě u sebe jako plyšáka. Jako něco, čeho se evidentně nemíní jen tak vzdát, a to očividně ani ve spánku. Jako něco, co patří výhradně jenom jemu. Svým způsobem je to poměrně směšné, ovšem ve mně to spíš než ironické pobavení probouzelo cosi znepokojivého.
Z určitého pohledu však nelze tvrdit, že nejsem jeho. Jsem jeho nedobrovolný spojenec a především primární zdroj jeho zábavy. Jenže to je tak všechno. Ve všech ostatních směrech pro něj nejsem nic. Nejsem jeho příznivkyně, nejsem jeho partnerka ve zločinu, nejsem jeho majetek.
Jsem pro něj jen to, co je v této situaci bohužel zcela nevyhnutelné, a tak by to taky mělo zůstat až do mého odchodu z Bellevillu.
Odbila desátá hodina dopolední a Lily se krátce poté, co mě po východu ze saunové šatny pevně objala na rozloučenou, vypravila zpět na pokoj, aby se mohla připravit na párovou lekci vodního aerobiku.
Nevěděla jsem, co mám v plánu dělat teď, i když v aquaparku přeci jen nebyla o aktivity nouze. Nakonec jsem se rozhodla, že se na nějakém lehátku pokusím dospat těch pár hodin, které jsem díky Gillovi probdila. Na pokoj se mi vracet nechtělo, už jen z toho důvodu, že by se mi při doteku onoho krvavě rudého saténu vrátily vzpomínky na včerejší noc. Na ono elektrizující napětí, jež se mi při Gillových dotecích rozlilo do celého těla. Na jeho mentolově ledový dech, jenž mě rozverně šimral na uchu. Na jeho dychtivý pohled, jímž tak detailně skenoval každičký centimetr mého hrudníku. Na ten pobavený úsměv, jenž mu zel na tváři, když vzal do prstů saténovou mašličku mezi košíčky mé krajkové podprsenky. Na jeho spodní ret, jenž si samou náruživostí tak smyslně skousával.
ČTEŠ
Vrah z Bellevillu
RomanceNENÍ VRAŽDA JAKO VRAŽDA. Poté, co třináctiletá Violet přišla při tragické nehodě o otce, jedinou rodinou jí zůstala její starší sestra. I přes ne zrovna ideální sesterské vztahy, Violet skončila v její péči. Každý by si řekl, že to bylo to nejlepší...