Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟙𝟞

Prakticky celý areál školy byl po jeho obvodu oblepen žlutými policejními páskami, přičemž před hlavní příjezdovou branou stálo pět policejních aut. Při pohledu na masivní dav před příjezdovou cestou mi došlo, proč vlastně byly ulice východního okrsku tak vylidněné. Většina lidí kupodivu nezůstala v teple a suchu svých domovů, nýbrž se stejně jako - očividně celý - štáb bellevillské televize vydala pro informace o dalším útoku Fialového vraha přímo k jeho zdroji.

Zvědavě jsem popošla blíž a nejistě se vmísila do davu. Bylo značně obtížné se protlačit do prvních několika řad náruživých občanů a novinářů, ze kterých už však bylo relativně dobře vidět na areál místa činu. S bolestivým syknutím jsem instinktivně zvedla ruku a dlaní si urychleně zakryla obličej, když mě do očí náhle udeřilo ostré bílé světlo fotoaparátu jednoho z bellevillských paparazzi.

Popravdě jsem si spíš než na místě činu připadala jako na premiéře nějakýho dlouho očekávanýho bijáku, neboť tolik náruživých fotografů se zcela jistě neobjevilo ani na Traceyině přehlídce loňské letní kolekce sporých plážových oděvů, na které dokonce vystupovala jako jedna z modelek. A to si modní promenádu v plavkách v podání mojí sestry nechá ujít opravdu jen málokterej pisálek ze zdejších bulvárních týdeníků, a to hned z několika evidentních důvodů.

Každý člověk se urputně snažil překřičet všechny ostatní kolem sebe, a pravděpodobně tak chtěl upoutat pozornost vysokého štíhlého policisty se širokými rameny, jenž spolu s ještě jedním mužem zákona stál uprostřed příjezdové cesty, načež oba obrátili svoji pozornost směrem k otevřeným vchodovým dveřím školy, ze kterých vyšli další dva policisté. Oba přešli k mužům, kteří stáli uprostřed příjezdové cesty, načež si ten se širokými rameny po krátkém rozhovoru něco zapsal do černého zapisovacího bloku, jenž doteď držel v rukou. Příchozí vyšetřovatelé se poté vrátili zpět do inkriminované budovy a onen policista se širokými rameny stočil svoji pozornost k nízkému obtloustlému chlapíkovi, jenž dosud mlčky stál po jeho silné levici, a něco mu pověděl. Ovšem z té dálky a za onoho ohlušujícího hukotu a křiku davu nebylo možné slyšet co vlastně. Navíc moje schopnosti odezírání ze rtů jsou vcelku mizivé, ovšem z onoho příkrého výrazu, jenž mu během těch několika strohých slov tkvěl na tváři, jsem usoudila, že se nejednalo o žádnou radostnou novinku, co se případu Fialového vraha týče. Zdá se, že mé brzké anonymní echo nebude vůbec na škodu a naopak se tohle zdlouhavý, pořád nikam nevedoucí vyšetřování konečně pohne správným směrem. A Gill Garston tak skončí nadoživotí v lochu.

„Prosím, náčelníku Diggsi, bude to jen pár otázek k případu," zakřičela na jednoho z mužů mladá novinářka v upnutém indigovém kostýmku, která stála kousek ode mě, a s mikrofonem v ruce se mírně naklonila přes napnutou, žlutou policejní pásku.

Vyšší z policistů podrážděně vydechl a se strohým výrazem ve tváři se se svým podřízeným v patách vynuceně vydal k oné náruživé paparazzi.

„Stručně," pronesl stejně příkře a nepřívětivě, jako se tvářil. Upřímně jsem se mu ani moc nedivila, bulvár byl opravdu to poslední, co jsem měla v lásce. A to jsem prakticky nikdy ani nebyla středem jejich zájmu, ke svému značnému štěstí.

„Dobrý den, náčelníku Diggsi, Mira Myersová," představila se a natáhla k němu ruku s mikrofonem. „Jedná se již o čtrnáctý případ vraždy, je to tak?" zeptala se účelově a Diggs jen přikývl na potvrzení. „Čím si tedy vysvětlujete, že se mu daří unikat spravedlnosti již necelé čtyři měsíce? Má se snad naše město obávat novodobého Zodiaca?"

„Ne, to vážně nemusí. Pachatel všech těchto vražd má možná Belleville zmapovaný lépe než většina z nás, to však ještě neznamená, že dřív, či později neudělá osudovou chybu, díky které se nám ho podaří dopadnout, a konečně tak bude postaven před bellevillský soud, jenž ho samozřejmě řádně potrestá za všechny jeho zavržení hodné činy. Já i vyšetřovací tým věříme, že ono monstrum bude velmi brzy dopadeno, a trýznění našeho města tak jednou provždy ustane," odpověděl jí.