Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟡𝟡

Upřímně jsem v první chvíli neměla tušení, co se stalo tak převratného, že to Thomas s Chrisem podle všeho považují za „nejlepší událost dne". Ovšem hned, co se Lily podařilo svolat i zbytek naší skupiny, jež se na přání pana Mayera posléze shromáždila v jednom z bazénových kiosků, mi došlo, proč z toho ti dva byli tak na větvi.

Musím uznat, že od pana Mayera bylo opravdu velice štědré, že nás ještě před odjezdem všechny pozval na takovou menší „předvečeři", nebo spíš odpolední svačinu, přičemž nám dovolil objednat si, co jen hrdlo ráčí, čehož samozřejmě využili zejména Thomas a Chris.

Upřímně jsem nechápala, jak do sebe po tom čtyřchodovém obědu dokázali ještě vejít byť jen jediný drobeček. Ovšem dle toho, s jakou chutí se zakousli do oněch dvojitých cheeseburgerů, sotva je před ně servírka položila, jim to nečinilo sebemenší problém.

Moje pozornost v ten okamžik spočinula na Gillovi, který nyní však jen netečně píchal vidličkou do jedné z osminek své šunkovo-ananasové pizzy a se stejným nezájmem upřeně hleděl na kus dřevěné stolové desky před sebou. Jacob mu sice s potměšilým výrazem ve tváři něco vykládal, ovšem Gill nevypadal, že by ho poslouchal byť jen jedním uchem.

Upřímně jsem nevěděla, jestli mám skutečnosti, že poté, co jsme si po prvním dnešním setkání vyměnili jen rozpačité „ahoj", jsem evidentně přestala existovat, přikládat nějaký hlubší význam, neboť to očividně nebyla záležitost pouze mé osoby. Soudě podle nepříliš vřelého výrazu v jeho tváři neměl náladu na nikoho. Je to teprve první den bez jeho kýžené zábavy, a evidentně už ho dohnaly první příznaky abstinenčního syndromu.

„Ty ty hranolky nebudeš?" probral mě z mého rozjímání Lilyin překvapený hlas. Zaskočeně jsem se otočila směrem k ní, přičemž se v mém zorném poli ocitl téměř až vrchovatý talíř s francouzskými hranolky. Ani jsem nestihla nezaregistrovat, že už dorazila i moje objednávka.

„Pokud ne, já si je klidně vezmu," vložil se do hovoru Chris dřív, než jsem Lily vůbec stačila odpovědět, a naklonil se přes stůl.

„Máš už přeci svoje!" namítla Lily a plácla Chrise po ruce, kterou se natahoval po mém talíři s francouzskými hranolky a ještě nerozdělaným sáčkem tatarky.

Chris se zatvářil ublíženě a posadil se zpátky na svoje místo. Značný vztek na Lily ho však ale rychle přešel, když před něj na stůl servírka postavila další dvojitý cheeseburger s hranolky a tentokrát i obrovskou, zeleninovou oblohou. Po tomhle víkendu bude pan Mayer muset své peněžence vystrojit pohřeb. Ovšem ten se teď věnoval svým corn-dogům s medovou hořčicí a finální účet bylo evidentně to poslední, čím se v tuhle chvíli hodlal zabývat.

Ve snaze nedat Lily ani Gillovi najevo, že jsem znovu duchem úplně někde jinde, než bych pro dobro svého duševního zdraví měla být, jsem se pustila do svého prvního a dneska už zřejmě i posledního jídla.

I přes to, že můj žaludek na jednu stranu už přímo dychtil po nějakém plnohodnotném pohonu, naházet do sebe alespoň většinu hranolek byla poměrně výzva, jelikož na tu druhou byl stále značně křečovitě stažený z mých spontánních vzpomínek, představ a úvah.

Upřímně nevím, zda mě více znepokojoval fakt, že i když nynější situace už nemůže být v rámci mých, dosti omezených možností racionálnější, je to ještě větší bizár, než byl samotný začátek celé téhle naší vztahové relace, či ona, stále z hlavy pořádně nevymazaná představa Gillovy verze Rudého pokoje či jen obecně vztahového poměru tohoto typu.

Věděla jsem, že není adekvátní o tomhle tématu přemýšlet byť jen jedinou další minutu, ovšem ta pošetilá část mě, které se stále podstatně nezamlouvalo mé důvodné odmítnutí oné nabídky spojenců s výhodami, mi to, mírně řečeno, moc neulehčovala.

Nikdy bych si nepomyslela, že k tomu někdy dojde, ale v tuhle chvíli bych opravdu dala mnoho věcí za to, aby ona Mandyina periodická nadávka byla sice krutá, ale za to hodně věcí značně ulehčující skutečnost. Abych opravdu byla v tomhle směru psí čumák. Vím, zní to stupidně, ne-li až směšně, ovšem neschopnost jakéhokoliv fyzického chtíče by ve velmi jednoduché podstatě věci řešila skutečně nemalé množství mých nynějších problémů. Například kýžené zahlazení té části mé maličkosti, jež si stále nedokázala morálně srovnat priority.

S úlevným, prakticky neslyšným vydechnutím jsem spolkla finální sousto svého dnešního oběda a zároveň i večeře. Můj žaludek byl v tuhle chvíli uspokojen alespoň, co se jeho plnosti týče.

Když pan Mayer posléze dojedl své corn-dogy s medovou hořčicí a oznámil nám, že už se pomalu, ale jistě blíží čas našeho odchodu, konečně jsem začala přicházet i na nějaké, řekněme, standardnější myšlenky.