Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟚𝟘

Rudé a oranžové plameny krbového ohně čím dál rychleji olízávaly nesouměrnou kouli ze zmačkaného, tiskárenského papíru, přičemž mě nepřestávaly bodat do očí, které mi již v prvních vteřinách začínaly viditelně slzet. Ovšem ani jedinkrát jsem neuhnula pohledem na stranu. Nehledě na nepříjemné pálení jsem dál upřeně sledovala, jak se ten kus papíru čím dál rychleji mění v částice bezcenného popela, a společně s ním mučednicky skonává má jediná šance na návrat do běžných kolejí. Jediná šance na Garstonovo dopadení a moje kýžené vysvobození z masivních řetězů jeho existence.

Teprve s odstupem času jsem pochopila, co je vlastně ta pravá daň toho, že zůstanu naživu. Nejde ani tak o to, že mu v jeho morbidním řádění už nemá kdo zabránit, a on v něm tak bude jistojistě pokračovat. I když lhala bych, kdybych otrle tvrdila, že mi toto vědomí a i částečná odpovědnost za konsekvence jeho zvrácený zábavy nijak netíží svědomí či nějak jinak na mé psychice nezanechávají žádný značný šrám. Čím víc mi to dochází, tím horší a bolestivější pocit to je. Vědomí toho, že budou i nadále kvůli jeho psychopatické nátuře umírat naprosto nevinní lidé. A že já jsem tomu mohla možná i zabránit, jen kdybych byla rychlejší.

Ovšem spravedlnost by se neobešla bez následků. Kdybych ten dopis opravdu poslala, Gill by se mi ještě před svým zatčením a následným odsouzením zcela jistě stihl pomstít tou nejhorší možnou cestou. Buďto by udělal to, co měl v plánu už od samého začátku, nebo by mě před celým Bellevillem označil za svého komplice, jenž celou tu dobu jel ve všech těch vraždách s ním. Abych skutečně předešla dalším obětem, byla bych v každém případě nucena obětovat svůj vlastní život.

Buďto bych již nadoživotí skončila za mřížemi bellevillské věznice, nebo bych o naplnění svého snu mohla snít jen v posmrtném životě. Tak či tak, cenou za chycení Fialového vraha by se stal můj vlastní život. Proto také mám naprosté jasno, co mu na jeho nabídku odpovím. Už hned v té první chvíli...jsem svým způsobem měla.

I když pochybuju, že kdyby byl někdo na mém místě, šel by dobrovolně na smrt, kór na tak pokořující smrt. Z jeho obětí jsem sice osobně znala jenom Brittany, ale i tak jsem si zcela jistá, že i všichni ti ostatní by se zachovali stejně jako já.

Nikdo z nich by svůj život neobětoval pro ostatní, což ale nelze nikomu vyčítat. Účel, jímž je v tomto případě výhradně holé přežití, morálně světí všechny užité prostředky.

Jak už jsem řekla, částečně černé svědomí a podvědomý pocit určité viny není na této situaci to nejhorší. Během včerejší noci jsem měla za to, že opakované snové vize Brittanina mrtvého těla a následná brutální únava jsou skutečně tím nejhorším následkem, ale došlo mi, že se pletu, jen, co jsem si vzpomněla na jedny z mnoha Gillových slov.

Už chápu, proč mě záměrně varoval, že se mi jeho nabídka nebude úplně líbit. Ovšem ne kvůli konsekvenci v podobě černého svědomí za krytí čtrnáctinásobného vraha. Tím pravým důvodem je dle všeho to, co mě čeká, až tohle rádoby ředitelský volno skončí - soužití s ním pod jednou školní střechou, během něhož mi jistojistě bude znepříjemňovat život několikanásobně hůř a intenzivněji, než se to až doteď dařilo hlavě a ramenům spolku Primadon. Je vážně ironie, že zrovna konformita, které jsem se celý život tak odhodlaně vzpírala, se během necelých čtyřiadvaceti hodin stala jedinou zárukou mého přežití.

Upřímně by mě zajímalo, co Gilla přimělo tak rapidně změnit postoj k celé situaci, a otočit tak přímo o sto osmdesát stupňů, protože jsem v mém pokoji ani po tom, co jsem ho převrátila vzhůru nohama, nenašla nic, co by byť jen trochu mohlo pozměnit názor a následně i kompletně obrátit záměr jeho návštěvy. Nepíšu si vyloženě deník, takže nemohl objevit nic, co by přímo zrcadlilo moje názory a myšlenkové pochody, jež by potenciálně mohly vést k onomu nečekanému obratu.

Mám sice několik věciček s tématikou hororů a jim příbuznejch filmů, ale opravdu pochybuju, že by ho zrovna kryt na mobil s maskou Jigsawa přiměl upustit od mé kýžené smrti, jelikož ten jsem našla v krabici pod postelí s kompletně neporušeným igelitovým obalem, ve kterém mi před třemi týdny přišel z AliExpressu.

Naopak, pokud mu přišel na oči plakát ústřední postavy mého nejoblíbenějšího seriálu, tak se dost divím, že mě rovnou neukřižoval coby zplozence jeho úhlavní justiční nemesis.

I když to nečekaně není jediná věc, co mě udivuje. Onen octový zábal přeci jen výrazně pomohl.