Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟝𝟜

Ke Gillově i mému zjevnému zklamání jsme na oběd od pana Mayera dostali dalších šest dolarů, s nimiž jsme byli znovu odkázáni na zdejší automaty. Překvapivě jsme ale nebyli jediní, komu ztráta vidiny teplého poledního jídla nebyla nijak zvlášť lhostejná. Ne, že by místní sortiment jídelních automatů nenabízel nic hodného oběda, ale s dvojitým cheeseburgerem s hranolky se to vážně srovnávat nedalo. A můj žaludek se po oné malé snídani v podobě karamelových oplatek skutečně těšil na něco vydatnějšího, než je předražený balený sendvič.

„Ale notak, pane Mayer, proč se nemůžeme normálně naobědvat ve školním bufetu, nebo v jídelně jako všichni ostatní?" Tuto otázku měl na jazyku očividně každý z nás, ovšem Jacob byl z naší skupiny nejrychlejší.

„Je mi líto, pane Donaldsone, ale jak školní jídelna, tak i bufety jsou naplněné k prasknutí. Než by kdokoliv z nás vystál frontu, měli bychom dávno po prezentačních hodinách," vysvětlil pan Mayer. „Chápu vás, také bych velice rád vyměnil balený šunkový sendvič z automatu za hamburger s hranolky, ale jsme zdejší škola, takže musíme počítat s tím, že ty cizí mají jakožto návštěvníci města jisté přednosti."

S touhle odpovědí se ovšem Jacob nespokojil. „Ale když jsme teda lokální škola, neměli bychom ty výhody, přednost, či vlastně co, mít spíš my jakožto místní?"

„Je mi líto, Jacobe, ale do tohohle já coby fyzikář a chemikář již bohužel opravdu nevidím," pokrčil omluvně rameny pan Mayer. „Mohu pro vás ale udělat to, že se na zpáteční cestě zastavíme v nějaké dobré pizzerii, či podobném podniku," nabídl nám pan Mayer. „Bude to taková komplexní odměna za vaše celkové úsilí a snahu každého z vás uspět v letošní chemicko-fyzikální olympiádě. Tak, co na to říkáte?"

„To nezní úplně špatně," souhlasila Lily. „Co na to říkáš, Jacobe?"

„No, i když bych si teda dal radši kebab, je to furt lepší, než to balený jídlo z automatu," odvětil a mírně přikývl na znamení souhlasu.

„Já jsem pro," přidala se Blair. „Hlavně, když tam budou mít i nějakou bez masa."

„Taky bych to bral," usmál se souhlasně Thomas.

„Ani já nic nenamítám," ozvala se Amber.

„Počítejte i se mnou," připojil se ochotně Chris. „Ale chci Margheritu se sýrem navíc!"

„A co vy dva?" obrátil se na nás Jacob. „To si opravdu chcete nechat ujít pizzu zadarmo?" Nestačila jsem se ani pořádně nadechnout, než Gill stihl odpovědět za nás za oba: „Tak samozřejmě, že jsme pro."

„Prima," zamnul si ruce pan Mayer. „Doufám, že vám tím aspoň trochu vynahradím tu zdejší automatovou stravu."

„To my všichni," utrousil Jacob, za což si od Lily následně vysloužil jedno káravé dloubnutí do žeber.

„Hádám, že nás čeká výprava za dalším jídlem z automatu," usoudil pobaveně Gill a mezi dvěma prsty znovu sevřel oněch šest dolarů od pana Mayera.

„A já zase hádám, že výjimečně s tebou můžu souhlasit," připustila jsem s neradostným povzdechem.