Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟙𝟠

„Jestli ani tam nebude nic normálního, tak už na to kašlu," rozhodla jsem se v duchu a stiskla přepínací knoflík na ovladači, načež na obrazovku televize vyskočila nějaká reportáž. Prvních několik sekund jsem jí nevěnovala prakticky žádnou pozornost, než se z ní neočekávaně ozvala jedna dosti zásadní věc, jež mě rázem přiměla zvednout hlavu z opěradla. „Přeji dobrý den všem našim sledujícím, moje jméno, jak už jistě víte, je Martin Anderson, a vítám vás při dnešních večerních zprávách, které - bohužel pro nás všechny - nebudou o neobvyklém tématu.

Jak už vám jistě došlo, jedná se o případ Fialového vraha. Dnešním ránem byla na jeho seznam smrti připsána čtrnáctá oběť, jíž je studentka Bellevillské střední všeobecné školy, šestnáctiletá Brittany Smithová.

Příčina úmrtí - ubodání nožem. Vrah tentokrát oběti uštědřil pouze jedinou bodnou ránu, jedinou...a bohužel rovnou smrtelnou.

Podle policejní patoložky, Melanie Middlewarové, nemohla dívka s takovýmto zraněním přežít déle než několik desítek vteřin, možná minut. Smrt Brittany samozřejmě zasáhla všechny příbuzné. Nejhůře však tuto krutou skutečnost nese její otec, jenž od krachu Smith's Electronics, již před několika lety podědil po svých, dnes již na odpočinek odejitých rodičích, pracoval jako řidič u jedné z místních dopravních společností.

S původně vystudovaným inženýrem se život opravdu nemazlí. Již před více jak jedenácti lety přišel o svoji milovanou ženu Addison Smithovou - rozenou Darlingtonovou, jež tehdy nečekaně zemřela na asystolii, a teď se jeho prvorozená dcera stala obětí toho nejbrutálnějšího monstra, jež kdy sužovalo ulice našeho milovaného Bellevillu. Není tedy divu, že se psychicky zhroutil a následně byl převezen do psychiatrické léčebny.

Délka jeho pobytu je zatím stále neznáma, ovšem lékaři ji odhadují minimálně na několik týdnů, ale je tady opravdu nemalá šance, že si tam pan Zachary Smith pobude i pár měsíců.

Jeho druhá dcera a mladší sestra zavražděné, patnáctiletá Bethany Smithová, bude po propuštění z nemocnice, kde se doposud zotavuje po operaci glaukomu, jenž postihl její levé oko, jež bylo v důsledku původní a ne zcela úspěšné léčby latanoprostem poznamenáno dosti neobvyklou formou kompletní heterochromie, díky níž se bohužel evidentně nevyhne doživotnímu nošení tmavých kontaktních čoček, svěřena do dočasné péče prarodičů z matčiny strany." Mírně si odkašlal.

„Tělo Brittany Smithové bylo dnes v ranních hodinách nalezeno v tělocvičně oné školy. Objevil ho zdejší školník ihned po příchodu do práce. Kolem těla se našly jakési obrazce, vzdáleně připomínající japonské písmo Kanji, které vrah na podlahu namaloval temperovou barvou. Nejspíš není žádnou záhadou, jakou barvu ona tempera měla.

Slečna Eleanor Cadwellová, ředitelka inkriminované střední školy, byla dnešním dnem nucena vyhlásit dvoudenní uzavření instituce z důvodu stále probíhajícího policejního vyšetřování.

Nicméně, řádění onoho šílence posedlého fialovou barvou je s největší pravděpodobností již u definitivního konce. Policie zadržela podezřelého studenta ze stejné školy, kterou navštěvovala i oběť. Jeho jméno se ovšem dozvíte až po přestávce."

S překvapeným výrazem a zároveň úlevou jsem hleděla na televizní obrazovku. Nedokážu ani slovy popsat, jak moc jsem si oddychla. Tak se zdá, že to moje anonymní echo nakonec ani nebude tolik potřeba.

Nebudu nic zastírat, toho zvrácenýho hajzla mi není ani trochu líto. Soud, doživotní trest a psychiku devastující prostory kriminálu mu bezpochyby prospějí, i když za to, co udělal, je strávení celého zbytku života ve vězení jen nepatrný zlomek toho, co by si ta zrůda skutečně zasloužila. Ovšem lepší nějaký - i když značně nedostatečný - trest, než kdyby ta věc i nadále běhala svobodně po světě, a to nehledě jen na značné ohrožení mé maličkosti.

Můj žaludek se rázem ozval pro něco k snědku. Ovšem vzhledem k oněm masovým pirohům by byla relativní nezodpovědnost si dát na večerní svačinu další mražené jídlo, nemluvě o tom, že vstát, zapnout troubu, patnáct minut čekat, než se dostatečně předehřeje, a pak dalších deset, než se upeče šestinová část rodinného balení corn-dogů, je opravdu to poslední, na co mám energii.

A tak jsem se již pod znatelným nátlakem únavy zvedla z gauče, ze stříbrné mřížkované mísy popadla téměř fosforově zelené jablko a spolu s tím nejmenším nožíkem z nástěnného kuchyňského stojanu - škrabku jsem bohužel nenašla - se vrátila zpátky do obýváku.

Po pěti zdlouhavých minutách všemožných a zejména nezáživných reklam už ona přestávka konečně skončila. S triumfálním úšklebkem na rtech jsem se opřela o opěradlo šedivé pohovky a s pomocí onoho nožíku začala krouživě loupat onu, výrazně zelenou slupku.

Nestačila jsem však okrojit ani polovinu jablka, když mě následná slova Martina Andersona donutila zvednout hlavu. Malý černý nožík mi téměř neslyšně vypadl z ruky, když jsem uslyšela počátek pokračování reportáže, a kompletně tak ztuhla v naprostém v šoku. „Pro podezření z vraždy Brittany Smithové byl zadržen šestnáctiletý Frederick Johnson, údajně bývalý přítel zesnulé. Motivem pro vraždu měl být jejich nedávný, ne zrovna typický rozchod. Motivy k minulým vraždám však zůstávají opředeny tajemstvím. Co ale nelze zpochybnit, je znepokojivý fakt, že v jeho školní skřínce byla nalezena nejen ona vražedná zbraň - onen kuchyňský nůž s dvaadvaceticentimetrovou čepelí, ze kterého však byly podle předběžné expertizy skutečně důkladně setřeny všechny otisky -, ale i ona prázdná tuba od purpurové temperové barvy, z níž byly též precizně odstraněny všechny otisky nebo jakékoliv jiné stopy, jež by vedly k vyvrácení či potvrzení Frederickovy neviny.

On sám však absolutně popírá, že by měl s touto sérií vražd cokoliv společného. 'To mi tam někdo musel podstrčit! S tímhle nemám nic společnýho! Já jsem kurva nikoho nezabil!' - přesně tak zněla jeho slova těsně poté, co Freda policie po zatčení převezla na stanici, kde byl již přítomen jeho otec a zároveň i jeho právní zástupce. Nicméně to pro mladého pana Johnsona nevypadá vůbec růžově. O jeho osudu a případném trestu rozhodne již velmi brzký soud. Kauce za jeho propuštění nebyla výjimečně připuštěna, a Frederick Johnson tak i nadále zůstává pod zámkem cely bellevillské vazební věznice.

Pro dnešek se s vámi již naposledy loučí Martin Anderson, protentokrát výjimečně přímo ze studia BelleNews."