Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟟𝟙

Další týden se s týdnem sešel a den, kdy podle očekávání pana Mayera měly konečně dorazit výsledky letošní chemicko-fyzikální olympiády, byl konečně tady. Nervozita, obavy a především skepse, jak by to nejspíš nazvala většina psychologů, se ve mně vařily už od včerejšího večera. I když jsem šla spát krátce po desáté, oči se mi podařilo zamhouřit až nad ránem. Nejspíš proto dnes vypadám tak, jak vypadám. Sem tam rozcuchané vlasy jsem se ani nenamáhala stylizovat do nějakého výstředního účesu - jež ale stejně během prvních pár hodin ztratily svůj objem a s ním i vytouženou extravaganci, a z, kupříkladu, vysokého natupírovaného culíku, jenž vypadal doslova jako vlasový závoj, se tak později stal jen povislý ohon -, přičemž jsem si je ráno jen projela kartáčem a nechala je tak, jak v daný okamžik zůstaly. Na první pohled jsem určitě musela připomínat protagonistku slasher hororu v posledním tažení, ale za této situace můj zjev skutečně nebyl jednou z mých předních priorit. Evidentně proto jsem se ráno nasoukala hned do těch prvních džínových šortek a šedého trička s krátkým rukávem, jež mi přišly pod ruku.

Onen ustavičný a především nepříjemně intenzivní pocit nejistoty a nevědomosti, co přesně čekat, je hlavní důvod, proč se zatraceně nerada spoléhám na někoho druhého. Nad výhradně vlastními skutky aspoň můžu mít takřka stoprocentní kontrolu, a tak alespoň tuším, jak vysoký honorář za svůj výkon obdržím. Takhle se můžu leda tak modlit, aby Gill skutečně dostál naší druhé dohodě. I když během posledních sedmi dnů mně - svým ujetým způsobem - předvedl, že i on dokáže překvapit jinak. Tedy jinak než jen čistě negativně.

I když...minulý čtvrtek jsem vážně měla chuť ho opět chytit pod krkem. Výjimečně ale neutrpěla nemalou újmu moje psychika, nýbrž moje školní „reputace". Hned druhý den po olympiádě měl tu překvapivou odvahu - a hlavně drzost -, že si pro mě přišel hned po zazvonění na velkou přestávku. Objevil se ve dveřích právě ve chvíli, kdy paní Murrová končila hodinu a očividně ji nepotěšilo, že se nějaký student mužského pohlaví rozhodl přerušit její velkolepý závěr.

„Hodina ještě neskončila," podotkla tehdy paní Murrová a věnovala Gillovi nevraživý pohled, „pane...?" V ten moment si zřejmě našla novou náhradu za Freda, kterého začátkem tohoto týdne konečně propustili na svobodu. Do školy se ale ještě nevrátil. Ne, že by to naší učitelku dějepisu nějak výrazně zarmoutilo, ba naopak. Očividně byla ráda, že do školy i nadále dochází pouze jedna z jejích hlavních nemesis, které však v první chvíli nedokázala přijít na jméno, a to doslova.

„Garston," objasnil jí s ironickou vřelostí a přívětivým úsměvem na tváři. „A pokud bych se měl vrátit k té vaší poznámce," pohledem spočinul na mé, zcela zmatené a zaskočené maličkosti, „tak pro ni jo." Celá třída se v ten moment zaujatě otočila ke mně. Popravdě jsem v danou chvíli měla sto chutí se zahrabat pod povrch Země a už nikdy nevylézt. „Jdeme, prcku," vybídl mě, jako by se nechumelilo, a bokem se opřel o dveřní futra. Ovšem já místo odpovědi jen obrátila pohled k paní Murrové, která se v onu chvíli tvářila, jako by snad byla svědkem božího zázraku. Evidentně jsem byla ta poslední osoba ve třídě, o které by si myslela, že je jí adresovaná ona nečekaná a především nezvaná návštěva.

K mému značnému překvapení, paní Murrová následně jen s nedobrovolně smířlivým výdechem lehce sklopila hlavu a rukou naznačila, že hodina skončila. Většina mých spolužáků se v ten okamžik začala zvedat z lavic. Ovšem já zůstala sedět na židli jako přibitá, dokud se ke mně Gill neodvážil přistoupit. Zřejmě si všiml mého neradostného výrazu, a proto si preventivně ponechal onen metrový odstup.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to zatraceně děláš?" procedila jsem tázavě a propálila ho nevraživým pohledem.

Gill se nad mým nepřátelským postojem netečně pousmál a autoritativně si založil ruce na prsou. „Snažím se tě vytáhnout z hodiny jednoho z nejnudnějších předmětů na škole," objasnil mi, jako by se nechumelilo. „Myslel jsem, že to oceníš, vzhledem k tomu, že tě plánuju vzít na takovej menší, sodovej dýchánek." Tím „sodovým dýchánkem" nejspíš myslel návštěvu jediného funkčního nápojového automatu, kterou...bych ke svému vlastnímu překvapení úplně nepohrdla, ovšem ne za Gillovy stálé asistence počínající nežádoucí návštěvou mojí třídy.