Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟜𝟜

„A ještě jeden kousek toho čokoládovýho koláče, prosím," požádala jsem vřele baculatou ženu s červenou pracovní zástěrou za pultem stánkového kiosku, jenž se nacházel v západní části školní zahrady, a prstem ukázala na trojúhelníkový kousek moučníku z kakaového těsta a čokoládovými lupínky uvnitř. Už jen při první bližší prohlídce sortimentu zdejších dezertů bylo evidentní, že to byla láska na první pohled, alespoň tedy z mé strany. I když bych se vsadila, že onen čokoládový dort křížený s koláčem to cítil naprosto stejně.

„Takže v součtu to bude 8,89," oznámila mi prodavačka, když přede mě položila onen kus moučníku na papírovém tácku, načež mně k němu dala i malou plastovou vidličku.

Zalovila jsem v zadní kapse svého černého batohu, načež jsem z ní vyndala peněženku a na prodejní pult následně položila přeloženou desetidolarovou bankovku. „Drobný si nechte," vyzvala jsem prodavačku a spolu s posledním obědovým chodem si vzala i již zaplacený pytlík brusinek v hořké a bílé čokoládě. Po cheeseburgeru s dvojitými hranolky mi něco sladkého jedině bodne.

S posledním dnešním chodem v rukou jsem se přemístila k nedalekému zahradnickému stolku a posadila se na jednu z kovových židlí, jež k němu náležely. Když jsem na něj postavila obě zakoupené sladkosti, už jsem nedokázala odolat, a plastovou vidličkou si tak ukrojila první sousto své spřízněné duše. Jo, tak tohle za těch šest babek opravdu stálo. Otevřela jsem malý plastový pytlík a strčila si do pusy hrst brusinek v čokoládě, načež jsem se vrátila ke hřebu dnešní sladké tečky na závěr oběda.

„Koukám, že ses rozhodla ten svůj dnešní úspěch patřičně oslavit," ozval se za mnou dívčí hlas a já se překvapeně otočila.

„Dá se to tak říct," odvětila jsem s úsměvem a pokynula Lily, aby se posadila na volnou židli naproti mně, načež mé nabídky s radostí využila. „Vezmi si, jestli chceš," vybídla jsem ji a přisunula k ní otevřený pytlík s brusinkami ve dvou druzích čokolády.

„Ne, děkuju," odmítla a vděčně se pousmála. „Já jenom...mám raději sušené ovoce, než to v čokoládě," vysvětlila.

Mírně jsem přikývla a strčila si do pusy další sousto onoho čokoládového moučníku, jenž se mi doslova rozplýval na jazyku.

„Vidím, že máš dobrou náladu," poznamenala s úsměvem Lily a položila si ruce na desku zahradního stolku. Mírně jsem sklopila pohled ke svému zákusku a lehce do něj dloubla vidličkou.

„Dá se to tak říct," připustila jsem nakonec a na vteřinu zavřela oči. Všechno mi dneska zcela nečekaně vycházelo tak, jak by mě to nenapadlo ani ve snech, a to je evidentně dostatečný důvod k dobré náladě.

„Nevzpomínám si, že bych tě takhle někdy viděla," prohlásila náhle.

„Jak?" Povytáhla jsem tázavě obočí a strčila si do pusy další sousto čokoládového moučníku.

„Spokojenou," objasnila mi Lily a šťastně se usmála. Opravdu měla nádherný úsměv, jenž očividně dokázal dokonale zrcadlit všechny její emoce a pocity.

„To bude nejspíš tím, že jsem doposud neměla žádnej důvod se tak cítit," objasnila jsem jí a polkla již rozžvýkané sousto onoho čokoládového koláče, načež jsem si hned ukrojila další.

„Hádám, že oním důvodem je ale především Gill," prohodila potměšile, zapřela se lokty o desku zahradního stolu a lehce si propletla prsty. „Bylo mi jasné už od samého začátku, že mezi váma dvěma něco je. Chápu ale, žes to nechtěla přiznat v jeho přítomnosti." Lily smířlivě vzdychla. „Koneckonců...Jacob si na objasňování našeho vztahového statusu na veřejnosti taky moc nepotrpí, i když doufám, že je to jen dočasná záležitost," přiznala a krátce semkla rty.