Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟠𝟙

„Prosím?" vyjekla jsem zaskočeně. „Jak to sakra myslíš, komplikace v pokojovým systému?!" Vážně bych ráda věděla důvod toho, proč se Gill chystá - a samozřejmě bez dovolení - zrovna v tuhle hodinu nakvartýrovat do mýho pokoje.

Gill se jen s pobaveným úsměvem posadil na údajně svoji polovinu postele a k jednomu z nočních stolků si odložil svůj černý batoh. „Možná tě to překvapí, prcku, ale tenhle hotel je součást turistický atrakce, tudíž počet pokojů v něm je značně omezenej."

Samozřejmě, že mi bylo už od příjezdu jasný, že tenhle hotel opravdu nebude žádnej Mandalay Bay, ovšem to nic nemění na nesporné skutečnosti, že pro Gilla se tady jeden pokoj už dávno našel, a tak by mě zajímalo, co v tuhle noční hodinu pohledává v tom mým.

„To už mi taky došlo," zkřížila jsem ruce na prsou, „nicméně, to ani zdaleka nic nemění na faktu, že ty jsi svoje klíče - a s nima samozřejmě i pokoj - už dávno dostal!"

Gill nic neříkal a jen nechápavě nadzvedl obočí, jako by snad nevěděl, jak to s tím vlastně souvisí, i když mu to muselo bejt naprosto jasné, stejně jako zástup dalších věcí.

„Takže by mě zajímalo, proč vlastně nespíš v něm a nemáš už dávno půlnoc," dopověděla jsem. Teď už mu snad dojde, jaké propojení spolu tyto dvě věci mají. A já tak snad už konečně zjistím, proč se hodlá zabydlet v mým pokoji.

I když jeden důvod by se bohužel přeci jen nejspíš našel. Důvod, ze kterého dělal drtivou většinu svých - libých i nelibých - skutků. Hluboko v sobě jsem cítila něco, jež bylo svým způsobem vzdáleně příbuzné žalu, což bylo neobvyklé a hlavně nelibě zarážející. Ovšem i přes tenhle roztodivný pocit „lítosti" jsem zůstávala stát nohama na zemi a neodpoutávala se od reality. Od reality, ve které se mu očividně konečně naskytla kýžená příležitost pro navýšení herního skóre.

Gill si rozpačitě prohrábl vlasy, přičemž mu pár neposedných pramínků spadlo do čela. „No, víš, právě s tím souvisí ta jedna malá...malinká komplikace v systému rozdělování pokojů."

„A to jako jaká?" zeptala jsem se podezřívavě. Vím, že bych vůči němu už neměla být tolik skeptická, ovšem taky musím brát v úvahu holý a zcela nevyvratitelný fakt, že Gill je pro svou zábavu schopnej naprosto čehokoliv, a to včetně přesvědčivých lží a ne zrovna malých a nevinných podvodů. Ale už jen pro svoje vlastní dobro doufám, že alespoň v tomhle případě je v tom nevinně, i když o tom mám nemalou tendenci pochybovat.

„No...věc se má tak, že na recepci měli jistý problémy ohledně ubytování. Zkrátka, propadla jedna rezervace, a protože v tomhle hotelu už byly pro dnešní noc všechny pokoje obsazený, tak..."

Netrpělivě a zároveň zvědavě jsem nadzvedla obočí. „Tak teda co?"

„Prostě jsem jim - samozřejmě jako gentleman - nabídnul ten svůj s tím, že se teda pro dnešek vyspím v kamarádově pokoji," vysvětlil mi, jako by se jednalo o nějakou, naprosto nepodstatnou maličkost. „De facto jsem udělal další dobrej skutek."

„Dobrej skutek?" zasmála jsem se ironicky v duchu. Lepší pojmenování pro záminku dalšího kola tý svý ujetý hry by tam vážně neměl?

Už jen ze svých bohatých a především tedy osobních zkušeností až moc dobře vím, že každý z těhlech Gillových dobrých skutků má nějakej vedlejší účel. Většinou šanci na další užití si zábavy, což podle všeho není výjimka ani v tomhle případě, bohužel.

„Jasně, a jen tak náhodou jsi zapomněl zmínit, že ten tvůj kamarád je holka, co?" Dala jsem si záležet, aby to celé - především tedy slovo náhodou - znělo obzvlášť ironicky.