Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟝𝟡

K prezentační učebně ve třetím patře jednoho ze severních křídel jsme dorazili v poslední půlminutě před začátkem. Prostory před ní byly stylizované do stejné provizorní čekárny, jako tomu bylo u třídy 2-E.

„Právě včas," poznamenal s úlevným výdechem pan Mayer a vstal z bílého koženého křesla naproti dveřím od učebny G-1, načež se sehl pro černou transportní krabici s naší, podomácku vyrobenou dýmovnicí, jež byla postavena na podlaze hned vedle její obloukovité područky, a podal ji Gillovi. Přelétla jsem pohledem po zbytku skupiny a zjistila, že podobné přepravky drží v rukou i Jacob, Chris a Amber.

„Vzhledem k tomu, že jsme již kompletní, hádám, že už nám nic nebrání pustit se do samotného finále letošní chemicko-fyzikální olympiády," usoudil pan Mayer a podržel nám všem levé křídlo bílých dřevěných dveří, abychom mohli vstoupit dovnitř.

Prezentační učebna se kupodivu nijak zvlášť nelišila od té, ve které jsem včera - troufám si říct, že relativně úspěšně - absolvovala první kolo téhle vědecké soutěže.

Stejně tak tomu překvapivě bylo i v případě složení poroty, jež měla naše chemicko-fyzikální výtvory hodnotit. „Vida vida, kdo je na řadě," zahlaholil vesele pan Mayer číslo dvě, když ve dveřích spatřil svého bratra a jeho soutěžní tým. „Opravdu se těším, s čím jsi přišel letos, Christiane."

„To brzy uvidíš, bratříčku," odvětil hrdě pan Mayer číslo jedna a posadil se na přistavenou židli vedle učitelské katedry.

„Tak prosím," vyzvala nás Caroline Blytheová a pokynula nám, abychom předstoupili před lavici, jež měla posloužit jako jakýsi prezentační pult. „Pořadí jednotlivých týmů je na vás, nicméně každá dvojice se musí se svou přednáškou vejít do časového úseku pěti minut. Zatím, co budou vaši spolužáci předvádět svůj projekt, vy se, prosím, usaďte tamhle," pohledem ukázala na řadu školních židlí před prosklenou částí stěny. „Přepravky si samozřejmě můžete odložit na zem, ale s jejich obsahy vám je dovoleno manipulovat teprve až půjdete na řadu," sdělila nám a obrátila svoji pozornost zpět k naší osmičlenné skupině. „Tak," nadzvedla tázavě tenké, černou tužkou sytě zvýrazněné obočí, „kdo začne?"

Jako první šly na paškál Amber a Blair se svými tančícími rozinkami, jež posléze následovali Jacob s Lily a jejich falešné helium z alobalu a hydroxidu sodného, s pomocí kterého se jim podařilo naplnit a následně i vznést do vzduchu rovnou tři nafukovací balónky. Poté šli na řadu Thomas a Chris spolu s Faraonovým hadem.

A nakonec...přišla řada na naši, podomácku vyrobenou dýmovnici.

I přes Gillovo nepřímé ujištění, že se mě z nějakého nepochopitelného důvodu nechystá kompletně potopit, mě výrazně sžírala nervozita.

Odložila jsem na zem onu transportní krabici a opatrně z ní vyndala kouřovou bombu v podobě plechovky od hroznové sody, již jsem následně položila na prezentační stůl. Nejistě jsem o krok ustoupila do pozadí a nechala Gilla, aby začal svůj přednes.

S každou větou, již vypustil z pusy, jsem si po jeho boku připadala jako idiot, jelikož jsem z každé z nich rozuměla sotva třetinu. Ovšem porotu jeho odborná a pro mě dosti komplikovaná mluva viditelně zaujala, nebo alespoň...drtivou většinu z ní. Pan Mayer číslo dvě pozorně poslouchal každou pasáž Gillova plynulého přednesu, a pan Messier si i dokonce dělal poznámky do svého černého notesu, ovšem Caroline Blytheová spíše věnovala pozornost našemu učitelskému doprovodu. Neuniklo mi, že co jsme vešli do místnosti, téměř z ní nedokázal spustit oči, stejně jako ona z něj.

Jindy bych se nad něčím takovým pouze netečně pousmála, nicméně za aktuální situace jsem nevěděla, co si o něčem takovém mám vůbec myslet. Bylo dosti nepříjemné nedokázat nevnímat dění kolem sebe, to, jak si lidé mezi sebou tvoří určité sympatizační svazky, když v mém případě je něco takového v rozporu nejen s mojí pěstovanou autonomií, ale především i s morální integritou a psychickým a emočním zdravím.

Skoro jsem začínala propadat dalšímu myšlenkovému transu, když vtom jsem ucítila celkem silné - ne-li až trochu bolestivé - dloubnutí loktem do pravého podžebří.

Překvapeně jsem obrátila pohled ke Gillovi, jenž mi mlčky vtiskl do rukou malý, červený plynový zapalovač a pohledem mi naznačil, abych s ním zapálila onen knotový provázek, jenž lehce čouhal ven z oné purpurové plechovky na prezentačním stole.

Mírně jsem přikývla a udělala to, co po mně neverbálně požadoval. Byla jsem z téhle situace až moc napjatá, abych dokázala mluvit.

Z plechovky rázem začal rychle stoupat oblak sytého, levandulově fialového dýmu a já musela spěšně otevřít nejbližší okno, aby onen kouř do pár vteřin nezaplnil doslova celou místnost.

„Opravdu dechberoucí, pane Garstone," připustila jediná žena v porotě, kterou onen fialový oblak konečně donutil odtrhnout pozornost od bratra svého kolegy. Caroline následně přesměrovala svůj pohled k mojí, taktéž značně ohromené maličkosti. Čekala jsem, že ta věc bude mít alespoň podobný efekt jako pravá dýmovnice, ovšem onen oblak sytého levandulového dýmu, jenž nyní stoupal z otevřeného okna, předčil veškerá moje očekávání. „To samé platí i pro vás, slečno Williamsová."

Nejistě jsem se usmála a mírně přikývla na znamení díku. Gill moje vděčné gesto krátce na to zopakoval.

„Doslova, milá kolegyně," přitakal pan Messier a lehce se ovil svým černým notesem ve snaze dostat ze své blízkosti zbytky onoho fialového kouře.

„I já musím uznat, že je to vskutku trefné pojmenování," připustil s pobaveným úsměvem pan Mayer číslo dvě. „Nicméně i přes to vám nelze upřít, že jste odvedli opravdu impozantní práci," uznal a stočil pohled ke zbytku naší skupiny. „Což platí i pro vás, slečny Garnerová, Andersonová a Halseyová. A pánům Donadlsonovi, Redfieldovi a Claytonovi tyto značné zásluhy také samozřejmě nelze odepřít."

Dívčí polovina zbytku naší skupiny se jen polichoceně zapýřila, zatímco ta mužská se nadmula pýchou jako trio urozených pávů. Ovšem s Gillem uznání jeho zásluh v podstatě nic neudělalo. Evidentně si byl vědom brilance a preciznosti svého výtvoru více než dostatečně, a to i bez kladného názoru kohokoliv dalšího.

Pan Mayer číslo dvě vzápětí obrátil pozornost na svého bratra. „Sice nevím, jak se ti to výjimečně povedlo, ale gratuluju, bratříčku. Tenhle rok už se s Cliffordem nejspíš nebudeš muset přít o to, kdo z vás dvou je lepší fyzikář, neboť nesporný kontrast výsledků vašich a těch Carlswellovy všeobecné školy mluví téměř za vše," sdělil mu a přejícně se pousmál.