Vrah z Bellevillu

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟟𝟜

„Aquapark?!" znovu jsem zaskočeně vyhrkla. Všechny moje naděje, že aspoň jednou jedinkrát ke mně bude můj vlastní život alespoň trochu fér, přičemž se naší skupině dostane odměny, například, v podobě volné vstupenky do zdejšího muzea, se v tu chvíli kompletně rozplynuly. „Proč jsi, proboha, vybral zrovna tohle?!"

„A proč ne?" Gillovi se na tváři vykouzlil andělský úsměv, jehož nevinnost ale byla věrohodná asi tak jako upřímnost Mandyina pouta k jeho osobě, načež si vzal onu brožuru zase zpět k sobě.

Proč ne? Klidně ti teď a tady vyjmenuju alespoň milion důvodů, proč ne! A rovnou můžu začít tím, že do tohohle bonusovýho levelu tý tvý pitomý hry já teda nejdu.

Dokážu si dost živě představit, jak už teď Gill v duchu kuje všemožný pikle, jež budou jeho hlavní náplní. Ostatně je to jeho první, plnohodnotná příležitost za posledních sedm dní.

„Notak, Violet! Trochu úsměvu, pojedeme do aquaparku!" zapištěla vesele Lily, přičemž mě s radostným úsměvem od ucha k uchu objala rukou kolem krku s takovou vervou, že mě div nestrhla na zem. Už jen pro své vlastní dobro jsem se radši nepokoušela zmoct na nic jiného, než jen na dlouhý, značně vyčerpaný povzdech.

Polovina lidí v této místnosti je už dávno dospělá, ale navzdory tomu jsou z toho všichni na větvi jako děti, jejichž rodiče usoudili, že už je dostatečné teplo, aby si mohli nafouknout zahradní brouzdaliště.

„Pane Mayer, a kdy jedeme?" zeptal se nedočkavě Jacob, což mě poněkud překvapilo. Zrovna u něj bych nečekala, že bude z výletu do městskýho aquaparku takhle na větvi.

„Už pozítří," oznámil nám pan Mayer, a zároveň tak zodpověděl Jacobovu otázku, „a strávíme tam celý tenhle víkend." Jeho kanceláří se rázem roznesla další vlna radostného jásotu.

Gill si v tu chvíli všiml, že já jako jediná ono obrovské nadšení tolik nesdílím. „Co je s tebou, prcku?" naklonil tázavě hlavu na stranu. „Ty bys byla snad radši, kdybych vybral tu celodenní exkurzi do planetária?"

Popravdě...jo. Byla bych mnohem, mnohem radši, kdyby vybral cokoliv jinýho než tohle. Ovšem nahlas jsem to neřekla, neboť bych tak potvrdila to, co evidentně touží slyšet. „To nikdo netvrdí," odpověděla jsem a uhnula pohledem na stranu. Nechtěla jsem, aby mě opětovně zklamal i výraz ve tváři, a Gill tak poznal, že se - jako obvykle - ani krapet neplete, a dal si tak dvě a dvě dohromady, což by jeho odhodlání podpořilo ještě víc. Víc, než je pro mě bezpečné.

Věděla jsem, že si selekci odměny od pana Mayera nevybral jen tak, ale s něčím takovým jsem zatraceně nepočítala. Odkdy pan Mayer nabízí odměny, které doopravdy za něco stojí? Čekala jsem, že budu muset přetrpět několikahodinovou prohlídku bellevillského muzea, a ne víkendový pobyt v bazénovém komplexu.

Gill se ke mně s potměšilým úsměvem na rtech lehce naklonil. „Vypadá to, že je na čase si začít chystat plavky, má milá," šeptl mi do ucha a mně okamžitě přejel mráz po zádech. Na to ať rovnou zapomene! Žádný plavky, žádnej aquapark! Já nikam nejedu!

Aspoň pokud se budu muset před Gillem ukázat v plavkách, jež bohužel - nebo spíš naštěstí - ani nemám. Tedy jen pokud se nepočítá onen plavecký úbor s tulipány, který jsem na sobě naposledy měla na školním plaveckém kurzu v páté třídě.

Měla jsem husí kůži už jen z té představy, jak bych v něm vypadala, kdyby se mi ho nějakým zázrakem podařilo na sebe navlíknout.

Ne, nikam nejedu, tečka.